Pane prezidente: Přišel čas omluvit se

Zcela mimo plán toho, o čem jsem chtěl na tomto místě psát (o udělení ceny třem žurnalistům před časem vězněným v Egyptě), vracím se znovu ke sporu Zeman proti Peroutkovi a vyzývám prezidenta k omluvě.

Nikoli poprvé, zdaleka nikoli jako jediný (jsou povolanější a motivovanější) a patrně nikoli naposledy. Proč si myslím, že nastal čas právě nyní? Protože kruh kolem údajného článku „Hitler je gentleman“ se v těchto dnech uzavřel.

Znovu se vrátím o oné stopě, přesněji možné stopě, o níž prezident a jeho mluvčí hovořili 7. října (2015). Ještě předtím bych ale chtěl připomenout genezi celého příběhu. Na oné lednové konferenci k 70. výročí osvobození Osvětimi (konané 25. 1. 2015 v Praze) Miloš Zeman nejenže uvedl nepravdivé údaje o tom, co měl Ferdinand Peroutka napsat (a nenapsal), ale – po zmínce o Churchillovi a Knutu Hamsunovi – položil otázku:

• Co vede k této fascinaci intelektuálů  naprosto zrůdným učením?

Toto je nutné vytknout před závorku: Miloš Zeman veřejně obvinil Ferdinanda Peroutku z fascinace nacismem. A důkazem měl být právě článek „Hitler je gentleman“. Ten se ovšem dohledat nepodařilo (kde nic není, ani kuře nehrabe), a tak místo omluvy hodné hlavy státu následovalo hledání alespoň něčeho na Peroutku, co by onu fascinaci nacismem dokazovalo. (Zde malá zlomyslnost: To se spíše najde důkaz o Zemanově fascinaci komunismem, když vstoupil do KSČ, než o Peroutkově náklonnosti k německému nacionálnímu socialismu.) Ani to ovšem nevyšlo, leč Hrad nezahálel. „Všichni prezidentovi muži“ pracovali tak usilovně, až objevili “možnou stopu“.

Tou měl být cenzurovaný článek Ferdinanda Peroutky v prvorepublikové Přítomnosti ze dne 16. března 1938. Tedy v době mimořádně bouřlivé, nikoli ovšem nejbouřlivější. Bylo pár dnů po anšlusu Rakouska (12. 3. 1938), ale před mnichovskou krizí a vším, co po ní následovalo. Není tedy divu, že noviny, včetně Přítomnosti, byly v těch dnech plné rakouských záležitostí. Tolik stručně na vysvětlenou - a nyní zpět k  "naší věci".

Miloš Zeman upozornil na Peroutkův článek v Přítomnosti z 23. 3. 1938 nazvaný „Co bylo, nebude“. V něm autor uvedl, že v minulém čísle, tedy z 16. 3. 1938, byl částečně cenzurován jeho text upozorňující na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře a varující před jeho podceňováním.

První, co tato zmínka vyvolala byl šok u části současných čtenářů, že za první republiky existovala cenzura v takovém rozsahu a v takové podobě. Namátkou: přední intelektuál, teolog a a religionista Ivan Štampach v jedné facebookové diskusi s lehkou ironií píše: „Tak už Masarykova republika takhle ostře politicky cenzurovala tisk, který měl být podle Ústavy svobodný?“ Jiní, kdo si onu Masarykovu republiku hodně idealizovali,  byli překvapeni patrně ještě více.

Odpověď zní: ano, i za první československé republiky byl tisk, a nejen tisk, cenzurován. Taková je realita a z ní vyplývá základní otázka v „naší věci“ kolem Peroutky. Existuje v nějaké podobě v archivu to, co Peroutka napsal pro vydání Přítomnosti s datem 16. 3. 1938? A pokud ano, najdeme tam důkaz, že prezident Zeman má pravdu, tedy že Peroutka byl fascinován fašismem? Otázka je to zásadní, neb  podle Zemana by mohla být klíčem k pravdivé odpovědi.

Jak jsme se během středy (7/10/2015) dozvěděli, v knihovně Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR mají uloženo první vydání Přítomnosti z 16/3/1938, které obsahuje původní, tedy necenzurovaný Peroutkův článek autorem nazvaný „Ce n´est pas la guerre“. Toto vydání obsahuje klíčovou pasáž o Hitlerovi, o němž Peroutka píše:

• Nepočínejme si jako onen šachista, který opovrhoval svým odpůrcem proto, že nehraje podle pravidel, a pak jím byl poražen. I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom jej neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Ani toho se ovšem nelekejme: žádnému ani částečnému géniovi se nepodařilo vyvrátit svět z jeho přirozené základny, kterou je v našem případě touha národů po svobodě a po důstojnosti.

Je toto fascinace Hitlerem, potažmo nacismem, nebo politický realismus? Jistěže „B“ je správně. Lze se divit tomu, že Peroutka spatřuje u Hitlera „několik zřejmých rysů politické geniality“? Nikoli, uvědomíme-li si všechny Hitlerovy úspěchy, kterých dosáhl od uchopení moci (kancléřem od ledna 1933) do března 1938 (zábor Rakouska). Je-li někdo takto schopný a politicky i vojensky silný, byla by pošetilost tvrdit, že je slabý (a věřit tomu). Pakliže bych za studené války tvrdil, že SSSR je silný a nebezpečný soupeř, sotva bych mohl být na základě toho obviněn z fascinace komunismem, sovětskou totalitou a Bežněvem. Ovšem podle zemanovské interpretace patrně ano.

Jak patrno, z citovaného cenzurovaného textu nelze dovodit, že by Peroutka tvrdil, že Hitler je gentleman, nebo že by byl nacismem fascinován.

Abychom ale měli úplnou jistotu, podívejme se ještě do torza onoho článku „Ce n´est pas la guerre“ z 16/3/1938, zda v něm nenajdeme něco, co by dávalo panu prezidentovi za pravdu.

Především:

• Peroutka hovoří o Německu před Hitlerem (Výmarská republika) jako o Německu  rozumném  (s nímž se mělo podle toho jednat), zatímco o Německu za Hitlera jako o Německu nerozumném.

Fascinace nacistickým režimem? Ani omylem.

Dále za pomoci obrazových citátů

... červeně označeno: další z příkladů Peroutkovy jasnozřivosti. Zdůraznění nutnosti připravit se "na nejhorší" ze strany Německa není totéž jako fascinace nacismem.

...  zeleně označeno: opět Peroutkův správný postřeh: Hitler byl vskutku odhodlanější než v té době britský premiér (Chamberlain). Také proto docílil (z pohledu Německa) viditelných úspěchů. Říkám-li to, nejde přece o důkaz, že jsem  členem  jeho  fanklubu.

... tyrkysově označeno: zde v rámci věcné politické analýzy Peroutka píše o Hitlerově chybě, pokud jde o anšlus. Byl-li by nacismem fascinován, jistě by tuto podle jeho mínění chybu veřejně neakcentoval.

... fialově označeno: kdo chce pochopit, pochopí. Peroutka zřetelně poukazuje na to, že nacistické Německo patří do "říše zla" a vítá skutečnost, že Hitlerův vpád  do Rakouska pomůže demokratickému světu porozumět skutečné podstatě nacismu. Takto přece nebude psát člověk nacismem fascinovaný.

Závěr. Jestliže ani Zemanem naznačená stopa, kterou jsem zde v rámci možností prostého  blogera analyzoval, nepřinesla potvrzení toho, že by Peroutka napsal, že Hitler je gentleman a tím méně přesvědčení, že by byl fascinován nacismem, lze se důvodně domnívat, že prezidentovy důkazní možnosti byly vyčerpány a že to, co hledá, nenajde.

Protože Ferdinanda Peroutku český prezident veřejně osočil z toho, že byl fascinován nacismem, a dokonce jej veřejně uvedl jako odstrašující příklad, domnívám se, že mu nezbývá nic jiného než veřejně se za svůj výrok z 25. ledna 2015 omluvit. Jako hlava státu má morální i lidskou povinnost to udělat, protože z logiky svého postavení má být pozitivním příkladem pro celý národ. Má-li český prezident na Hradě standartu s nápisem Pravda vítězí, pak je to širší závazek, který by měl respektovat – třeba v tom, že nebude o jiných lhát.

Neomluví-li se, pak budu muset s hlubokým smutkem a deziluzí konstatovat, jakkoli jsem odpůrcem některých činů skupiny Ztohoven, že za jeho panování na stožár na střeše Pražského hradu skutečně patří červené trenýrky.