Tentokrát ve federálním distriktu Columbia, odcházení Trumpovo. Čas pro první rekapitulace jeho čtyř let. Skvělou analýzu (jako vždy) ve formě eseje napsal Roman Joch. Původně pro víkendové Lidové noviny (16-17/1).
K dispozici je i na Neviditelném psu (19/1/2021). V textu „To byla ale jízda!“ autor popisuje klady a zápory Trumpova prezidentství. Nemusíme s Romanem Jochem ve všem souhlasit, ale jedno bychom uznat měli: že jeho rozbor daného tématu je pokaždé brilantní. I tentokrát.
Už na začátku své analýzy autor uvádí podstatný postřeh – a bude to mé jediné zastavení u jeho článku. Jakkoli je každý US prezident jiný, Trump byl jiný zásadně. „Odlišoval se od všech.“
To bylo po mém soudu zřejmé od počátku, tak jsem ho také vnímal a mnoha jeho kontroverzními počiny nebyl překvapen. Pokud jde o „mravy“ (ve smyslu chování), Trump prostě nebyl Reagan, řečeno v kostce.
Vyvolal nejeden otazník. Ten poslední souvisí s kaňkou, která vyvrcholila „lidovým atakem“ na Kongres 6. ledna. To datum si budeme s mrazením v zádech pamatovat hodně dlouho. Současně si ale musíme odpovědět na otázku. Má „6. leden 2021“ zastínit i to, za co si Trump zaslouží jedničku s hvězdičkou?
Za sebe říkám ne. Nehodlám se zařadit do množiny těch, kdo pro stromy nevidí les. To by bylo vůči odcházejícímu prezidentovi hodně nespravedlivé. (Ne vždy musí platit: konec špatný, všechno špatné.)
Těch pozitiv je víc, jedno z nejviditelnějších se jmenuje Abrahamovské dohody – normalizace vztahů čtyř arabských zemí s Izraelem. To je také výsledek Trumpovy politiky, který vejde do dějin.
Novinářka, spisovatelka (a také malířka, skladatelka a zpěvačka – viz YOUTUBE níže) Orit Arfa publikovala 18. ledna 2021 na webu Jewish News Syndicate článek „For Israeli right, Trump’s Mideast legacy will outshine his last days“, v němž se dotýká také toho, zda Trumpův blízkovýchodní odkaz zastíní dění posledních dnů v táboře izraelské národní pravice.
Orit v úvodu píše, že protrumpovští lídři, aktivisté a analytici si z velké části myslí, že útok na Kapitol nezmění nic na vysokém respektu, který pravice v Izraeli chová vůči Trumpovým úspěchům, k nimž patří (připomeňme):
- přesun US ambasády do Jeruzaléma
- uznání izraelské svrchovanosti na Golanech
- uznání legitimity židovských osad v Judeji a Samaří
- zprostředkování Abrahamovských dohod navzdory pokračujícímu izraelsko-palestinského konfliktu
Autorka uvádí názor aktivisty Aviho Abelowa, který provozuje proizraelskou mediální platformu PULSE OF ISRAEL. Abelow má za to, že události z 6. ledna byly pouhou výchylkou na historické časové ose a je přesvědčen, že během několika let bude skutečný Trumpův odkaz akceptován a vyučován v učebnicích dějepisu – a nikoli že bude dominovat skvrna (události z 6. ledna), která je podle něj součástí čtyřleté kampaně za delegitimizaci Trumpa a celého (protrumpovského) hnutí.
S tím samozřejmě nemusíme do puntíku souhlasit, nicméně i takovýto pohled na Trumpa jako prezidenta má své místo ve veřejném prostoru (a proto s ním čtenáře seznamuji).
Orit dále připomíná, že ani v pravicovém osadnickém hnutí v Izraeli není Trump přijímán jednoznačně. Někteří představitelé těch, kdo si vybudovali domovy v Judeji a Samaří (nedílné historické součásti Země izraelské – LS), vnímají negativně Trumpovu Dohodu století – kvůli podpoře myšlenky zřídit palestinský stát (na teritoriu Země izraelské). Ovšem podle Aviho Abelowa, který je sám obyvatelem judské osady Efrat, jsou tito lidé v menšině.
Abelow také nevěří, že Bidenova administrativa může zvrátit vývoj události, pokud jde o přesun ambasády nebo Abrahamovské dohody. Má ale obavy z politiky appeasementu vůči Palestincům a Íránu. (Není sám.)
Trumpa oceňuje jako osobnost, jehož zahraniční politika byla založena na realitě – na vědomí, že existují dobří a špatní aktéři a na prosazování lepší budoucnosti pro ty dobré, aniž by byli odměňováni také ti špatní.
A ještě jeden názor z pravicového tábora. Yišai Fleisher, mluvčí židovské komunity v judském Hebronu, říká: Trump stanovil nový „zlatý standard“ (ve smyslu vzorec chování) i pro republikány, totiž co znamená být skutečně proizraelský.
Ano. On jediný měl odvahu počínat si realisticky – ať ve věci Jeruzaléma, Golan či judskosamařských osad. Že jeho realismus přispěl k míru, je zřejmé na podepsání Abrahamovských dohod. Nebýt to Trump, ale kdokoli jiný, Nobelova cena míru by ho neminula.
SLOVO K AUTORCE
Orit Arfa je nejen novinářka, ale také malířka, hudební skladatelka a v neposlední řadě spisovatelka. Pochází z židovské americké diaspory (* v LA), nyní žije v Berlíně, kde napsala svůj druhý román Underskin. Román milostný. O vztazích dvou mladých lidí: Židovky, potomka přeživších holocaust, ze samařské osady Ariel a Němce z Drážďan, možná potomka nacistů. Oba se seznámí na pláži a brzy zjistí, že jsou si víc podobní, než si mysleli. Vzájemné rozdíly, i to, co je spojuje, poznávají prostřednictvím zajímavé konverzace – a také prostřednictvím vášnivého sexu.
Orit k románu natočila i hudební videklip, v němž zpívá píseň „Sanctified“.
•
YOUTUBE/SANCTIFIED
