Když exministryně spravedlnosti varovala před soudcovským aktivismem, jakkoli k ní chovám úctu a sympatie, měl jsem obavy, jestli trochu nepřehání. Teprve nyní jsem pochopil, že měla pravdu (a proč ji měla).
A laskavý čtenář jistě zase pochopil, že nepíšu o ČR, ale vracím se k ústavní krizi v Izraeli. A že onou exministryní není ctihodná prof. Helena Válková (ANO), ale Ayelet Šakedová z pravicové formace Yamina.
Co je to soudcovský aktivismus? Nenáležité zasahování moci soudní do kompetencí jiného pilíře demokracie, v tomto případě moci zákonodárné.
Nebudu unavovat opakováním toho, oč v izraelské ústavní krizi šlo (v dozvucích ještě stále jde); bylo to popsáno v několika mých článcích na blogu iDNES v uplynulých dnech.
Zastavím se u poznámky pana Jiřího Řezníka, který pod mým textem „Soudcokracie na okamžik vystrčila růžky“ (iDNES, 27/3/2020) napsal:
- Pochybuji, že v izraelské ústavě není zakotvena povinnost do určité doby svolat po volbách zasedání parlamentu v novém složení. A i kdyby tam nebyla, platí usus.
Je to správná úvaha. S tím, že v Izraeli, jak předpokládám každý ví, nemají ucelenou konstituci, ale jednotlivé Základní zákony (které nahrazují ústavu a slouží pomyslně jako její „hlavy“). Hovoříme-li o ústavní krizi, pak ve vztahu k Základním zákonům (nikoli neexistující ústavě).
Jak to tedy je? O volbě předsedy Knesetu (myšleno po volbách) se hovoří v jeho jednacím řádu, a to v části B, kapitole 1, odstavci 2b, kde je uvedeno, že
- … předseda Knesetu je volen nejpozději v den, na nějž je Kneset svolán za účelem ustavení vlády podle článku 13 „Základního zákona: Vláda“. Dále: Volba předsedy Knessetu by se měla konat ve stejném dni a předseda Knesetu by měl být volen jako první (a teprve pak by se mělo hlasovat o vládě).
Pokud se tedy Yuli Edelstein jako úřadující šéf Knesetu rozhodl svolat sněmovnu nikoli v „termínu A“ (dříve), jak si přála většina parlamentu, ale v pozdějším „termínu B“ (až bude dohodnuto zformování vlády), jednal zcela v duchu jednacího řádu a žádného jeho porušení, natož porušení zákona se nedopustil. A už vůbec ne ohrožení izraelské demokracie.
Není mi příjemné, že musím opět kritizovat Nejvyšší soud Izraele, k němuž chovám elementární úctu, nicméně s lítostí musím konstatovat, že nám předvedl neblahou lekci z toho, co Šakedová nazývá „soudcovským aktivismem“, v tomto případě velice nebezpečným. Zasahovat takovýmto způsobem do výsostných práv suverénního parlamentu je hra s ohněm.
Povolební ústavní krize rozdělila izraelskou společnost a zřejmě rozdělí i přátele Izraele v zahraničí. Je to prekérní situace, nicméně jako člověk, který stojí v tomto sporu na straně Yuliho Edelsteina, musím konstatovat, že Nejvyšší soud v čele s Ester Hayutovou se svým jednáním v této kauze zdiskreditoval sám. Svým nemístným a zcela zbytečným aktivismem.
•
FOTOODKAZY – OSOBY
Yuli Edelstein/ZDE
Ayelet Šakedová/ZDE
Ester Hayutová/ZDE
