Ptá se vnuk: „Dědo, proč pan prezident nepřijal demisi ministra Staňka k 31. květnu, jak ministr původně zamýšlel, když ji stejně plánuje přijmout k 31. červenci?“
Dědeček se zamyslel a pravil: „To máš tak, chlapče. Kdysi kráčeli po náplavce u Vltavy dva muži. Kohn a Roubíček se jmenovali.
Před nimi skákala malá žabička.
Kohn říká Roubíčkovi: Že nesníš tu žábu ani za tisíc korun?
Roubíčkovi se při té představě udělalo nevolno, ale tisíc korun je tisíc korun. Sehnul se, žábu s odporem vsunul do úst a s největším sebezapřením ji pozřel.
Kohn vytáhl peněženku a dal mu tisícovku.
Po pár metrech další žába.
Roubíček: Poslyš, Kohn, a že ty nespolkneš tuhletu žábu za tisíc korun?
Kohnovi svitlo : Mám šanci dostat tu tisícovku zpět. Sehnul se u udělal totéž jako předtím Roubíček. Tisícovka byla zpátky v jeho šrajtofli.
Kráčeli dál – a Kohn pravil: Ty, Roubíčku, můžeš mi říct, proč jsme ty žáby vlastně – pardon – žrali?
A tak je to i s tím Staňkem," dodal děda. "Kdyby jeho demisi přijal prezident tak, jak ji Staněk podal, vyšlo by to na stejno. Akorát bychom byli ušetřeni podobných pocitů, jaké zažívali Kohn s Roubíčkem, když konzumovali ty dvě žáby. Rozumíš tomu?"
Nezdálo se, že by to vnuk pochopil. Některé věci, a v politice zvlášť, jsou prostě mimo chápání zdravým rozumem.
