Budu se opakovat. Když Trump oznámil, že vstupuje do boje o republikánskou nominaci na úřad prezidenta, považoval jsem to za špatný vtip. Mým favoritem byl Ted Cruz. Ze špatného vtipu se stala realita.
Nezbývalo než čekat na činy nového prezidenta. Jeho (první) funkční období se chýlí ke konci, můžeme se tedy ohlédnout.
Že to bude dobré, pochopil jsem v dubnu 2017, když US Navy v odvetě za chemický útok Asadova režimu v Sýrii zasypala tamní vládní leteckou základnu bezmála šedesáti střelami. V tu chvíli se ukázalo, že Trump bude jiná „liga“ než jeho předchůdce. Muž akce.
Pak už těch akcí, jimiž si získal mé sympatie, byla celá řada. Uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele, přesun US ambasády z přímořského velkoměsta Tel Avivu do izraelské metropole, odstoupení od jaderné dohody s Íránem, uznání izraelské části Golanských výšin jako nedílné součásti židovského státu, na realitě, nikoli chimérách založená Dohoda století (návrh mírového narovnání mezi Izraelem a palestinskými Araby), Abrahamovské normalizační dohody Emirátů a Bahrajnu s Izraelem, jmenování konzervativních osobností do kolegia Nejvyššího soudu, podpora hnutí usilující o právní ochranu lidského života od jeho početí, likvidace velitele íránských jednotek Quds generála Sulejmáního. Pozitivně jsem hodnotil Trumpovu podporu pro republikána Teda Cruze ve volbách do US Senátu v listopadu 2018, která Cruzovi pomohla obhájit senátorské křeslo za Texas tváří v tvář silnému demokratickému rivalovi:
- Ted Cruz/republikán … 50,89 %
- Beto O´Rourke/demokrat … 48,33%
- Neal Dikeman/libertarián … 0,78%
Jsou samozřejmě věci, vyjádření či gesta, která by si Trump podle mého soudu mohl odpustit – ale to už by nebyl on. Naučil jsem se je přehlížet, odmýšlet si je. Například jeho „spanilá jízda“ po okolí vojenské nemocnice (badatele zabývajícího se původem žluté zimnice) Waltera Reeda v době, kdy byl ještě „ve stavu nemocných“. Bylo to nutné? Bylo to bezpečné? Odpověď: Jsme v období vrcholící kampaně a tak je třeba to chápat. Mimořádný čas, mimořádné činy, pro vítězství (které není papírově vůbec jisté) je třeba udělat vše.
Nebo slova o tom, že Reedova nemocnice je nejlepší na světě. Pro Trumpa bezesporu. Jak ale její top postavení objektivně doložit? Možná je, možná není. Co s tím? Mávnout rukou.
Podobných perliček bychom našli „třináct do tuctu“. Jsou bohatě vyváženy jeho pozitivními činy.
Nedokážu přesně posoudit, co by vítězství Bidena znamenalo pro Američany, ale pro Izrael by to byla katastrofa. Vlastně nejen pro Izrael. Blízký východ by se vrátil do onoho podivného stavu „čím víc se mluví, tím méně se děje“, který jsme zažívali dlouhá léta v předtrumpovské éře. Míru by Bidenova „obamovská“ politika rozhodně neprospěla (jako mu neprospívá současná blízkovýchodní politika Evropské unie). Neboť k němu může vést toliko nové myšlení oproštěné od starých stereotypů.
Donald Trump dokázal, že je takového uvažování schopen. Ačkoli před čtyřmi lety hrál hlavní roli v onom „špatném vtipu“, víc než příjemně překvapil. Dnes mohu říci, že v mém hodnocení jeho prezidentství jednoznačně převažuje znaménko plus. Proto si přeji, aby vítězem listopadového klání byl on, resp. duo Trump-Pence.
