Úvodem dvojí uvedení na pravou míru. Paní europoslankyně v článku „Kritikům mého postoje k Palestině“ (6/2) píše, že podle mě je vlastně logické, že jako komunistka je proti Izraelcům.
Ob větu ale vyvozuje z mého textu, že „komunisté byli přeci vždy proti Izraeli“. Vychází přitom z mého článku „K článku Kateřiny Konečné aneb Ozvěna starých časů“ (31/1).
K tomu za prvé: nepsal jsem, že komunisté jsou proti Izraelcům, ale proti Izraeli. To je rozdíl. A za druhé: můj článek se týkal poměrů v Československu v 70. a 80. letech. Oba přece víme, že v období po vzniku Izraele (květen 1948) komunistická vláda Izrael podporovala. Poskytla bránícímu se židovskému státu klíčovou vojenskou pomoc, která měla zásadní význam pro uhájení jeho existence. Tato pomoc je v Izraeli vysoce ceněna a mojí maličkostí nebyla nikdy zpochybněna.
Z toho lze dovodit, že současní komunisté, pokud jde o vztah k Izraeli, podobní normalizačním komunistům (mnozí z nich také normalizačními komunisty byli), nikoli komunistům poúnorovým (i ti ovšem později zaujali v souladu s politikou Kremlu ostrý antiizraelský postoj).
Pokud jde o některé další argumenty paní europoslankyně, alespoň ve stručnosti:
- Palestinským Arabům nikdo právo účastnit se mírového procesu neupírá. Naopak – jsou opakovaně zváni k jednacímu stolu. A jsou to oni, kdo pod různými záminkami jednat soustavně odmítají.
- Pokud Izrael slovy paní europoslankyně „ignoruje několik rezolucí OSN a mezinárodní právo“, pak je třeba říci proč. OSN rozhodla v roce 1947 o rozdělení Palestiny na arabský a židovský stát. Když byl židovský stát 14. května 1948 v souladu s tímto rozhodnutím vyhlášen a vzápětí se stal obětí arabské agrese, co udělala OSN, aby garantovala svůj vlastní plán? Jinými slovy, jak pomohla oběti agrese? Nijak. Izrael se musel, jistěže díky zbraním od přátel včetně Československa a navzdory zbrojnímu embargu vyhlášenému OSN, ubránit sám. Kdyby arabské agresi podlehl, co by dělala OSN? Vyslala by do Palestiny svá vojska jako později do Koreje? Sotva. Kdyby chtěla být důvěryhodná, musela by je zformovat hned, když na tom byli Izraelci kriticky a všichni věděli, jaké je smysl arabské agrese, totiž vojenská likvidace plánu OSN na rozdělení Palestiny. Čili: tato drsná zkušenost, a také zkušenost holocaustu, naučila Izraelce jednomu: více než na rezoluce OSN spoléhat na vlastní schopnost v arabském moři se ubránit. V souladu s heslem: Už nikdy jako ovce.
- Kateřina Konečná připomíná naši tvrdou historickou zkušenost z let 1938 a 1968. Izraelci mají také svoji: agresi z května 1948.
- Jakou logiku má kritika přesunu US ambasády do Jeruzaléma, když kritici tohoto kroku volají po vzniku státu Palestina s hlavním městem Jeruzalémem? Kdyby takový stát skutečně vznikl a Spojené státy ho uznaly, kde by měly své velvyslanectví? Samozřejmě v Jeruzalémě. Tak proč taková hysterie kvůli Jeruzalému v případě amerického zastupitelského úřadu v Izraeli?
Závěrem:
- Alfou a omegou mírového narovnání mezi Izraelem a palestinskými Araby jsou dvě věci: 1) vzájemné uznání a 2) arabské zřeknutí se terorismu. Bod 2 splněn Araby dosud nebyl – proto nelze dosáhnout míru.
- Otázka pro Kateřinu Konečnou k zamyšlení: V Izraeli žije asi 20 procent Arabů. Kolik si myslíte, že na území státu Palestina, pokud by byl ustaven, bude moci žít Židů? Se stejnými právy, jakým se budou těšit Arabové (když už dnes je na území Palestinskoarabské autonomie za prodej půdy Židovi stanoven trest smrti). Nebude to další stát Judenfrei? To chcete?
