Dnes má jednatřicet. Patrně přemýšlela o tom, jak je oslaví. Možná i v neděli (29/11), když stála na zastávce a čekala na autobus.
Na uších sluchátka, v nich oblíbenou muziku. Zpětně se to zdá být jako chyba, ale patrně by to na tom, co se stalo, stejně nic nezměnilo.
Čas kolem desáté dopoledne, ulice Yermiahu v Jeruzalémě byla téměř liduprázdná. Kolem ní prošel mladý chapec. Teenager. Kolik takových nás za den mine! Vidíme v každém nebezpečí? Představuje každý mladík, který jde okolo, bezprostřední ohrožení na životě? V českých zemích nikoli, v Zemi izraelské ano.
Na Yermiahu Street se to opět potvrdilo. Mladík z ničeho nic vytáhl (pravděpodobně) nůž, bodl mladou ženu do zad a dal se na útěk.
Proč to udělal?
Není to zbytečná otázka, jak by se na první pohled mohlo zdát. Napadená žena totiž není Židovka, ale Nepálka, která je v Izraeli na práci. Jmenuje se Hisorai Taplayaová. Uvádím to proto, že má na první pohled „nežidovské“ rysy. Tím nechci tvrdit, že bodáni mají být pouze Židé. Samozřejmě: BODÁN NEMÁ (NESMÍ) BÝT NIKDO, o tom není sebemenšího sporu. Chci říci, že arabští teroristi se nezastaví před nikým a před ničím – a o to jsou nebezpečnější. (Snad budu správně pochopen).
Hisorai se okamžitě po útoku dostala do velkých nesnází. V bezprostředním okolí nebyl nikdo, kdo by jí mohl pomoci. Prostě krize okamžiku. Musela přejít na protější stranu, kde naštěstí stál autobus, jehož ridič zavolal záchranku a policii. Středně zraněná Nepálka ztratila hodně krve a skončila v nemocnici Šaarej Cedek, stejně jako řada pobodaných před ní. Na útočícího teroristu byl uspořádán hon a podařilo se ho polapit. Je mu sedmnáct a pochází z Hebronu v Judeji (na Západním břehu). Za svůj zločin bude svými soukmenovci jistě pochválen a glorifikován, jak je mezi palestinskými Araby včetně jejich vysokých představitelů obvyklé.
Mladá Nepálka se dnes dožívá jednatřiceti let. Kolik ale chybělo, aby se jich nedožila? Kolik decimetrů ji dělilo od smrti? Stačilo … ale raději se v tom nepitvejme. Měla štěstí v neštěstí. Bezpochyby ji ani ve snu nenapadlo, že svůj den neoslaví s blízkými ve svém přechodném domově, ale na nemocničním lůžku.
Taková je jedna z tisíců ďábelských tváří arabského terorismu.
Osobní poznámka na závěr. Shodou okolností o tomto víkendu jsem byl jedním člověkem poučen, že nedávné ubodání Židovky Hadar Buchrisové (21) arabským teroristou v Judeji (na Západním břehu) nebylo zase tak překvapivé. Žila přece na „okupovaném území“, a tak se není co divit. Tento způsob uvažování musím zásadně odmítnout. Nejde ale jen o individuální názor jednoho člověka. Levicoví propalestinští a „míroví“ aktivisté mají za to, že když skončí okupace, zavládne mír. V pátek 27/11 se na Západním břehu sešli takto uvažující lidé a jeden z jejich plakátů skutečně obsahoval heslo „Poslední den okupace = první den míru“. Jak naivní, jak pošetilé! V roce 2005 skončila izraelská „okupace“ Pásma Gazy. Zavládl mír? Ano. Mír „po arabsku“. Měl podobu stovek, ba tisíců raket vystřelených na izraelské území. Aniž by to svět nějak zvlášť zajímalo nebo ovlivnilo jeho propalestinské postoje.
Co dodat? Mladá Nepálka Hisorai byla napadena nikoli na Západním břehu, ale v západní části Jeruzaléma, o které se snad ani v nejbujnějších snech nedá hovořit jako o území „okupovaném“ Izraelem. Nebo už ani to neplatí?
•
... obr. 1/Zraněná Nepálka Hisorai hovoří v nemocnici Šaarej Cedek s médii. V Izraeli žije a pracuje jako pečovatelka sedm let. Také proto novinářům řekla:"Pochopila jsem, že to je teroristický útok."
... obr. 2/Letecký pohled na komplex jeruzalémské nemocnice Šaarej Cedek, kde skončila celá řada obětí pobodaných arabskými teroristy.
... obr. 3/Orientační mapa části Jeruzaléma. 1-ulice Yermiahu, místo útoku na Nepálku. 2 - nemocnice Šaarej Cedek. 3-Chrámová hora.
