Nehodí se to k silvestrovskému veselí, ale co naplat. Jak se může člověk radovat když ví, že nespravedlivě odsouzená Naama Issacharová prožívá peklo na zemi.
Možná si řeknete: Dobře jí tak. Rusové u ní našli konopí a poslali ji do kriminálu. Proč tedy taková kampaň na mém blogu v její prospěch?
Vzhledem k tomu, že v diskusích pod články na toto téma se objevují nejrůznější názory, z nichž mnohé jsou založené na nesprávných informacích, znovu připomenu:
- Naama cestovala po pobytu v Indii domů do Izraele přes Moskvu, kde v tranzitním prostoru, který neopustila, čekala na spoj do Tel Avivu;
- po celou tuto dobu nebyla ve styku se svým odbaveným zavazadlem, které odevzdala na letišti v Dillí a znovu by se s ním setkala až na Ben Gurionově letišti v Tel Avivu;
- během čekání v Moskvě objevily ruské orgány v jejím zavazadle 9,6 gramu konopí;
- aniž by bylo mimo jakoukoli pochybnost dokázáno, že konopí je její, byla odsouzena na 7 a půl roku ztráty svobody;
- v Izraeli mají mnozí za to, že dostala tak vysoký trest proto, aby byla izraelská strana povolnější k ruskému návrhu vyměnit ji za Rusa Alexeje Burkova, který je v USA, kam byl posléze na základě mezinárodního zatykače vydán, viněn z kybernetických a úvěrových zločinů.
Někteří mi mají za zlé, že píšu o nespravedlivém odsouzení. Musím na tom trvat: sedm a půl roku ztráty svobody za 9,6 g konopí – a bez jasného důkazu, že o něm věděla - je nespravedlivý trest. V případu je ovšem ještě více nesrovnalostí, například podpis „přiznání“ v ruštině, tedy v jazyce, kterému Naama nerozumí (narodila se v americké diaspoře, hovoří tudíž anglicky a samozřejmě hebrejsky).
O tom všem už jsem ve svých článcích na podporu Naamy psal. Dnes přináším „silvestrovské“ novinky.
Jsou neveselé. Popravdě řečeno, Rusové mi zkazili náladu. Všechny hlavní izraelské servery psaly 31/12 o tom, že Naama byla bez předchozího upozornění přemístěna do vzdálenějšího vězení (od Moskvy), kde jsou horší podmínky. Nejen to: nebylo jí umožněno vzít si sebou teplé oblečení, které jí do předchozího kriminálu přivezla matka. Té navíc trvalo několik dnů než zjistila, kde se Naama nachází, přičemž, podle jejího vyjádření, ruské úřady jsou všechno, jenom ne nápomocné. Vzdálenější vězení znamená další komplikaci pro matku uvězněné, pokud jde o návštěvy. Ty zatím nejsou povoleny, stejně tak jako telefonní kontakt.
Navštívit Naamu mohl pouze její advokát, který sdělil, že jeho klientka je ve špatné psychické kondici. Není divu.
Další Jobova zpráva říká, že příští týden by měla být Naama přemístěna ještě někam dál – aniž by úřady prozradily, kam.
Rusové prostě dělají všechno pro to, aby potvrdili, že všechno špatné, co si o nich někteří z nás na Západě myslíme (zajisté ne všichni), je pravda. Jinak řečeno: na to, že Naama ve vztahu k ruskému státu nic negativního nespáchala, se k ní, bezbranné mladé cizince, chovají tamní úřady vskutku hanebně.
Dočkáme se v dohledné době také dobrých zpráv včetně té nejlepší, že se konečně vrací domů? Musíme doufat.
•
Naama
