Před časem jsem seznámil své spolupracovníky se dvěma životními postřehy. 1. Pokaždé, když se rozejdeme a znovu sejdeme, je svět jiný – horší. 2. Vždycky, když se stane jedna tragédie, vzápětí ji trumfne jiná – a opět horší.
Ostravská hrůza, která i naší rodinou hluboce otřásla, přidala postřeh číslo tři. O něm níže.
Ad 1/ V úterý (10/12) ráno jsme se rozešli a při dalším setkání odpoledne bylo téma č. 1 nasnadě: střelba v ostravské FN. Svět se zase o něco změnil. Nikoli k lepšímu. Ad 2/ Ještě jsme se nevzpamatovali z hrůzy způsobené výbuchem panelového domu v Prešově a máme tu něco neméně děsivého doma. Prešovské peklo jde do pozadí.
A konečně, postřeh č. 3: dokud se něco takového dělo (a stále děje – viz nejnovější střelbu v nákupním středisku JC Kosher v americkém Jersey City) ve Státech, četli jsme v diskusích nejrůznější názory. Zhusta dehonestující Američany, jací jsou to … a tak podobně. Bez dlouhých řečí: teď už máme stejné … doma. Kvantitativně zatím srovnávat nelze, obsahově ano. Šest mrtvých v Jersey City, šest v Ostravě.
A nikde není psáno ani dáno, že nemůže být hůř. Spíše naopak.
Co s tím? Ne, recept nemám.
Vím ale jedno. Když Izraelci postavili v rámci sebeobrany před arabským terorem bezpečnostní bariéru, přimalovala většina světa, i západního, rohy, kopyta a oháňku jim – nikoli teroristům.
V hodnotově zvráceném světě se můžeme nadít čehokoli.
... zdroj pixabay
