Egypťané oznámili v pondělí 15. srpna, že se jim podařil majstrštyk jako dlouho ne. Jejich ozbrojené síly zlikvidovaly Hamzu Adela Al Zamiliho, hlavního vůdce Islámského státu na Sinaji. Bezpochyby skvělý úspěch.
Al Zamili byl – a poděkujme egyptské armádě a s ní spolupracujícími členy Svazu sinajských kmenů za to, že o něm můžeme mluvit v minulém čase – původem palestinský Arab z Pásma Gazy, který se po svém odchodu z Pásma (2015) dal do služeb sinajských teroristů. Ti byli v té době součástí Islámského státu jako jeho provincie Sinai. Postupem času se Al Zamili dostal do čela sinajské pobočky IS.
Arabské servery ho považují za strůjce co do počtu obětí nejhrůznějšího teroristického atentátu v Egyptě, útoku na severosinajskou mešitu v Al Rawdě, západně od města Ariš. Došlo k němu během modliteb v pátek 24. listopadu 2017. Děsivá bilance: na místě zůstalo více než 300 mrtvých a přes 100 zraněných.
Právě tento ďábelský čin měl podobu příslovečného „stébla slámy, které zlomilo velbloudovi hřbet“. Egyptské vedení v čele s prezidentem Sisim rozhodlo o spuštění „Komplexní operace – Sinaj 2018“ (v únoru toho roku), masivní protiteroristické kampaně, která má celostátní charakter, ale se zvláštním zaměřením právě na Sinajský poloostrov.
Původní poněkud idealistická představa, že do tří měsíců bude, alespoň v základním zadání, „vyřešeno“ vzala za své. Operace trvá dosud. S jistou mírou nadsázky můžeme říci, že „do roka a do dne“ je sice možné rozšířit a prohloubit Suezský kanál (k čemuž v Egyptě také došlo – v období od srpna 2014 do srpna 2015), nikoli ovšem ve složitém pouštním terénu zlikvidovat džihádistickou teroristickou organizaci.
Ostatně strůjce masakru v mešitě Al Rawda Al Zamili, přezdívkou zvaný Abu Kazem Al Maqdisi, byl vypátrán a zneškodněn až nyní, po téměř pěti letech od děsivého krveprolití. Stalo se tak ve vesnici Gelbana, po silnici asi 25 km východně od Suezského kanálu. Což znamená, že se „fronta“ nebezpečně posunula z oblasti měst Ariš a Šeich Zuwaid, odkud především přicházely zprávy o teroru a operacích egyptských sil proti němu, více na západ.
Vedle blahopřání na adresu Egypta se ovšem nevyhneme jednomu postesknutí. Co se terorismu a boje proti němu týká, jsou Egypt a Izrael, každý sice svým způsobem, ale přesto na jedné lodi. Logicky by tedy člověk očekával větší pochopení ze strany Egypťanů pro Izraelce a jejich sebeobranné antiteroristické úsilí. Egypt je sužován terorem Islámského státu a jiných zločineckých formací – a vede proti nim po právu vojenskou kampaň. Izrael je sužován terorem palestinských Arabů – a je nucen dělat totéž. Je politováníhodné, že egyptská propaganda a zhusta i oficiální místa poměřují svůj oprávněný boj proti teroru značně odlišným metrem, než jakým poměřují stejně tak oprávněný boj Izraele proti stejně vražednému teroru.
Proč ten rozdíl? Snad ne proto, že oběťmi teroru v Izraeli jsou Židé a jeho strůjci palestinští Arabové.
•
... orientační mapa/1 - Ariš, 2 - Šeich Zuwaid, 3 - Gelbana, 4 (šedé čáry) - Suezský kanál. 5 - Al Rawda, 6 - Pásmo Gazy. Zdroj: Freevectormaps - volná licence s povinnou atribucí: https://freevectormaps.com/egypt/EG-EPS-02-0001?ref=atr .
