Tak „jsem se našel“ v textu kolegy Jiřího Turnera („Jak se stala z Harryho Pottera propagace antisemitismu“/5. 1. 2022). Autor mě přímo nejmenuje, ale ze dvou odkazů je jasné, koho má na mysli.
Pan Jiří má k mé osobě dvě výhrady (v souvislosti s tématem „Harry Potter“). Přičiním ke každé z nich osobní poznámku.
Výhrada první: Nezmínil jsem se, prý „čert ví proč“, o paralelní kauze „Potter“. Tedy o výtkách vůči Rowlingové stran údajně antisemitské podoby jakýchsi skřetů v knize i ve filmovém zpracování.
Především: Harry Potter a vše, co s ním souvisí jde zcela mimo mě. Není to můj šálek čaje, ten svět kouzel, čar, magie. Týká se to jak knih Rowlingové, tak filmového pracování jejich obsahu. Nepovažuji za fér psát o něčem, co blíže neznám a co mě popravdě příliš nezajímá.
Nehledě k tomu, že se necítím být oprávněn vyjadřovat se k různým formám antisemitismu. Ne že by mi byly lhostejné, je tomu přesně naopak, ale považuji za účelnější, když se tímto tématem spíše než „kovaříci“ zabývají přednostně „kováři“.
Výhrada druhá: Podle pana Turnera prý „poněkud zápasím s objektivitou“. Zde se musím ohradit. Problematika objektivity je mnohem složitější, než by se při povrchním pohledu mohlo zdát. Pokud o někom veřejně tvrdíme, že „zápasí s objektivitou“, dáváme mu cejch neobjektivního autora, což může dotyčného v očích čtenářů poškodit a vyvolat dojem, že takto píšící člověk (bloger) je vlastně nevěrohodný.
Pikantní přitom je, že člověk, který toto hlásá (J. Turner o mně), vložil do svého článku odkaz na médium (A2larm.cz), které lze ve vztahu k Izraeli sotva považovat za etalon objektivity. Zejména, když po otevření předmětného článku na vás „vybafne“ mezi odstavci následující šokující hláška (obr. 1).
... obr. 1/Zdroj: Web: A2larm.cz
Hovořit o demokratické židovské republice jako o „apartheidním Izraeli“ je nehoráznost; nehoráznost na druhou pak je výzva k bojkotu a sankcím vůči němu. Jsem příliš opatrný na to, abych lacině šermoval pojmy jako antisemitismus (což je z mých textů snad zřejmé), ale v tomto případě musím připomenout, že kdykoli v minulosti slyšeli Židé podobné výzvy, obvykle následovaly hrůzostrašné lidské tragédie. Včetně té nejděsivější, jmenovat snad netřeba.
Vždycky, když někdo začne používat v souvislosti s konfliktem mezi Izraelem a palestinskými Araby, potažmo arabsko-izraelským konfliktem termín objektivita, připomenu si myšlenku Viléma Hejla, kterou jsem kdysi slyšel ve vysílání Svobodné Evropy. Volná interpretace: kde se nachází objektivita v kauze lidických obětí a jejich katanů? Nepatří snad 100 procent sympatií obětem a 100 procent antipatií vrahům? Ano, je to mezní příklad.
Stejně tak vím, že arabsko-izraelský konflikt není černobílý, stejně jako černobílá nebyla druhá světová válka. Ale kudy vede základní linie mezi pravdou a lží, objektivitou a propagandou, napadeným a agresorem je jasné – a stejně tak tomu je i v blízkovýchodním konfliktu. Tak jako pravda a právo za minulé světové války bylo na straně Spojenců, je pravda a právo v blízkovýchodním konfliktu na straně Izraele.
Odpovězme si na otázku, kdo komu vadil. Čechoslovákům Německo, nebo Němcům Československo? Izraelcům arabské země, nebo arabským zemím Izrael? Byl by po druhé světové válce v Evropě mír, kdyby poražený útočník (Německo) odmítl přijmout nové uspořádání a všemi způsoby usiloval o návrat k předválečným poměrům? (Třeba o zpětné získání Východního Pruska, ne-li západního Polska či dokonce tzv. sudetských oblastí v ČSR.) A naopak: byl by na Středním východě mír, kdyby útočníci (arabské státy) poražení po jimi vyvolané válce 1948/1949 přijali nové uspořádání, uznali Stát Izrael v hranicích z roku 1949 a souhlasili s vytvořením arabského palestinského státu na Západním břehu a v Pásmu Gazy?
Jsem toho názoru, že vinu za rozpoutání druhé světové války v Evropě má objektivně nacistické Německo. Důvody jsou, myslím, z historie dostatečně známé. Stejně tak jsem přesvědčen, že vinu za vznik válečného (arabsko-izraelského) konfliktu na Středním východě mají objektivně arabské státy. Důvodem je jejich neochota akceptovat existenci židovského státu v oblasti.
Nejsem si jist, že jsem to já, kdo zápasí s objektivitou – a ne třeba novináři z média, na jehož informace se Jiří Turner odkazuje a kteří volají po bojkotu a sankcích vůči Státu Izrael a ne vůči jeho teroristickým nepřátelům a jejich sponzorům. Je to stejně zvrácené jako kdyby někdo v době agresivních výpadů Hitlera proti Československu (1938) vyzýval k bojkotu a sankcím nikoli vůči Německé říši, ale Československé republice.
