• Nastalo v mém životě období, které svým kolegům v týmu definuji následovně. Můj kalendář se začíná plnit údaji zvýrazněnými reflexním fixem, které mi připomínají (modelově): pondělí cistoskopie, úterý nukleární medicína, středa laboratorní odběr krve, čtvrtek SONO, pátek …
Dnes byla na pořadu nukleární medicína neboli gamakamera. V Krajské nomocnici Karlovy Vary. Dostavil jsem se včas před osmou – a navzdory všem katastrofickým scénářům týkajícím se tuzemského zdravotnictví byl nanejvýš příjemně překvapen.
Nejprve prostředím. Žádné hledání a bloudění (jako před časem ve fakultní nemocnici v jiném krajském městě), vše přehledně označeno. Příjemný interiér v nové budově, fungující recepce, kde jsem byl obsáhle a v přátelském duchu poučen o tom, co mě v příštích zhruba dvou hodinách čeká. Zájem o pacienta byl nepřehlédnutelný – a velice příjemný.
Probíhající zátěžový i klidový monitorink (řešilo se srdce) provázela skvělá atmosféra. Sympatický lékař, vlídné a půvabné sestřičky, již zmíněné fajn nové prostředí a moderní diagnostická technika. Užitečné zázemí, kde jsem ocenil i takovou zdánlivou maličkost, jakou jsou dlouhé lžíce na boty – zejména v tomto chladném období věc hodná pochvaly. Nebo odkládací koš na deštníky.
Můj dojem z první návštěvy Oddělení nukleární medicíny Karlovarské krajské nemocnice: Kdyby každé vyšetření bylo tak příjemné, přibylo by šťastných pacientů.
Jak se říká: Je to v lidech. Aneb když se chce, tak to jde.
