V diskusích na téma „Křesťané (hájící biblický postoj) a komunita LGBT+“ se jedni i druzí, v tom druhém případě je zde ale řeč o „pro-homo“ lobby, jejíž aktivisté se hlásí ke křesťanství, opírají o Písmo svaté.
Můžeme tak číst dobře míněné rady (bez ironie): Nesuďte a nebudete souzeni.
Do argumentačního arzenálu obou stran můžeme zařadit také oddíl z osmé kapitoly Janova evangelia o ženě přistižené při hříchu cizoložství. K Ježíši ji přivedli zákoníci a farizeové s tím, že podle Mojžíšova zákona by měla být ukamenována. Jejich otázka byla stručná: „Co říkáš ty?“
Ježíš chvíli nereagoval (psal prstem po zemi) a když nepřestávali naléhat pronesl větu, kterou dobře znají i ateisté: „Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.“ Jak to dopadlo, víme. Všichni se pozvolna vytratili – až zůstali Ježíš a hříšnice.
A Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a nehřeš více.“
Tady se musíme zastavit. Ježíš neřekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi.“ To by znamenalo: Jdi a pokračuj ve svém hříchu. Máš k tomu mé požehnání, vždyť jsem tě neodsoudil.
Nikoli.
Pokyn zněl: Jdi a nehřeš více. To je na tom příběhu, vlastně na celém Ježíšově učení, to nejzásadnější.
Zkusme si představit, že by k Ježíši do Chrámu přivedli ne tuto ženu, ale dva homosexuály přistižené při intimním styku. Požadavek by byl stejný: Podle Mojžíšova zákona smrt. Je to jen spekulace, ale co by jim Ježíš asi řekl? S největší pravděpodobností toto: „Ani já vás neodsuzuji. Jděte a už nehřešte.“ Nikoli: Jděte – a pokračujte v tom, co děláte.
Podmínkou Ježíšova neodsouzení, uskutečnění Jeho láskyplné milosti vůči hříšníkům – a v tom tkví podstata evangelia – je pokání, změna smýšlení. Aby to celé mělo smysl, abychom nezůstali stát na půli cesty, abychom se nesnažili naplnit spojené nádoby jen v jedné jejich části, pak se musí stát dvojí: Ježíšovo neodsouzení, Jeho odpuštění dalo ženě novou šanci. K čemu? K životu? Ano, ale k životu bez hříchu.
Jdi a nehřeš více.
Bohužel na to druhé (nehřeš více) křesťanští „pro-homo“ lobbisté často zapomínají.
