Mnohokrát jsem dal svému otci za pravdu. Říkal, že muži mají logický mozek a ženy mechanický. Dodal bych, že až na výjimky, jakými byly - namátkou - Golda Meirová nebo Margaret Thatcherová a dnes Nikki Haleyová.
Republikánská kandidátka pro volby prezidenta USA 2024.
Je jich samozřejmě mnohem víc, ale na většinu žen, i vysoce inteligentních (překvapivě) se vztahuje pravidlo o mozku mechanickém. Takové uvažování je charakterizováno – kromě jiného – až odzbrojující přímočarostí.
Opakovaně, ještě v dobách před penzí, jsem byl nucen dámy v našem kreativním týmu jemně upozornit, že svět není ani černobílý, ani přímočarý. Dodnes si myslím, že to bylo úsilí navýsost marné.
Naposledy jsem se s výsledkem práce mechanického mozku setkal na jednom blogerském serveru, kde byla publikována čtenáři velice ceněná povídka. Její autorkou je mladá moderní žena – vysoce inteligentní, s literárním nadáním srovnatelným s talentem blogerského génia iDNES Karla Trčálka (to jenom pro ilustraci).
Bezpochyby kouzlem nechtěného mi autorka poskytla argumentační munici pro podporu výše uvedeného otcova názoru.
V úvodu povídky píše o babičce sledující v televizi jakýsi zahraniční seznamovací seriál (název není podstatný, jde mi o princip, proto ani neuvádím detaily týkající se autorky a jejího díla). Babička praví: „Ta Fernanda, která se nejdřív v (název seriálu) rozhodovala mezi tím černochem a tím opáleným blonďákem, tak si vzala toho blonďáka. No věřila bys tomu?“
Načež vnučka bezmyšlenkovitě vystřelí: „Babi, rasismus.“
Wow!
Černobílé vidění světa, neuvěřitelná přímočarost – a velice málo logiky. Fernanda si místo černocha, o němž si babička myslela, že by ho měla upřednostnit (a měla pravdu – viz dále), vybrala bělocha - a okamžitě, bez mrknutí oka, byla vnučkou ocejchována jako rasistka. Nespravedlivě, lživě. Neboť v další části povídky čteme takovéto pokračování v interpretaci babičky: „To bys neuhádla! S blonďákem se (Fernanda) rozvedla a teď má krásný hnědý miminko – s tím černochem!“
Tak jakýpak rasismus. Jenomže - džin už byl z lahve venku, Fernanda ocejchována.
Povídka je jenom povídka, mohli bychom nad tím mávnout rukou. Problém nastane v okamžiku, když ženy stejným způsobem jednají i v životě. Na základě povrchního zhodnocení stejně povrchně muže zhodnotí, zaškatulkují – a pak je extrémně obtížně dosáhnout překlasifikace. Jsou případy, kdy se to nepodaří nikdy.
Kolik už jsme slyšeli zoufalých příběhů žen, které na základě povrchního úsudku naletěly mužům, aby pak ve slabé chvilce přiznaly: musela jsem si nabít ústa, abych pochopila. Pokud pak dokážou překročit svůj stín a posuzovat nového chlapa více „logicky“, mají šanci, že budou v další fázi života šťastné. Pokud to nedokážou, není jim pomoci.
To ale mluvíme o vztazích v širším slova smyslu intimních. Pokud žena mimo tento vztah cizího muže mechanicky označí negativním znaménkem a nemá možnost blíže poznat, jaký skutečně je, toto negativní znaménko je neodstranitelné.
A co když se takto chovají někteří muži? O tom mi otec nikdy nic neříkal…
PS: V politicky korektním světě je nutné přidat ještě malé vysvětlení. Říci, že ženy mají mechanický mozek a muži logický nemůže být vnímáno jako urážka žen. Stejně jako tvrzení, že automobily používají buď zážehový, nebo vznětový motor nemůže být interpretováno jako urážka jednoho či druhého druhu motoru.
