To, co se nepodařilo na LOH v Londýně u příležitosti 40. výročí tragédie na Hrách v Mnichově, podařilo se až nyní v Riu.
Členům izraelské výpravy, kteří byli během olympiády 1972 arabskými (palestinskými) teroristy přepadeni, mučeni a povražděni, jakož i jejich pozůstalým, dostalo se náležité morální satisfakce.
Ve středu 3/8 bylo v olympijské vesnici v Riu na emotivní ceremonii dáno do užívání vzpomínkové Place of Mourning. Ačkoli je toto Místo smutku (obr. 1 níže) věnováno všem, kdo na OH přišli o život, je třeba otevřeně říci, že primárně patří připomínce jedenácti zavražděným Izraelcům. Z prostého důvodu: bez jejich oběti by takový památník nevznikl. Jde totiž o završení dlouholetého úsilí dvou izraelských vdov po zavražděných, a ovšemže všech, kdo je v tomto úsilí podporovali, aby na OH byla nějakým způsobem uctěna památka nevinných, zavražděných nenávistnými teroristy.
Původním záměrem paní Romanové a paní Spitzerové bylo vyhlásit minutu ticha na předchozích olympiádách, ať už na zahajovacím či závěrečném ceremoniálu – dosáhnout něčeho takového se ovšem za minulého vedení MOV pod různými záminkami nepodařilo. Teprve poté, kdy se vedení MOV ujal Němec Thomas Bach, došlo k průlomu. Byť ne v podobě piety na ceremoniálech, ale v podobě Place of Mourning.
Skromná prosba autora blogu. Až v pátek 5/8 začneme sledovat živý přenos z Ria, vzpomeňme, prosím, na izraelské oběti z mnichovské olympiády. Jejich jména najdete na obrázku 2 níže. Děkuji všem.
•
... obr. 1/3. Rio, 3. srpen 2016, Place of Mourning. Čtvrtá zprava paní Ankie Spizterová, pátá Ilana Romanová, dvě vdovy, které se v památce na zavražděné mimořádně angažovaly. Třetí zleva Thomas Bach, šéf MOV. (Zdroj: Web OH v Riu.)
... obr. 2/Jména zavražděných na OH 1972. (Zdroj: Web Ztis.)
