Napsal jsem 25. 7. na blogu článek „Porovnejme a posuďme“, v než jsem na konkrétních příkladech ukázal, že kolega Karel Trčálek použil v jednom svém článku několik vět z jiného mého článku, aniž by uvedl zdroj.
Konkrétně jde o můj text „OH: Hanebnost alžírského judisty má dohru“ (24. 7. 2021; 18:00 SELČ) a Trčálkův text „OH v Tokiu, protiizraelská hanebnost alžírského judisty má dohru“ (24. 7. 2021 20:22 SELČ).
Ačkoli jsem původně neměl v úmyslu „šermovat“ Kodexem blogera, a tedy uchopit kauzu z „právního“ hlediska, ale šlo mi o to, aby sami čtenáři posoudili, zda se Karel Trčálek chová či nechová na blogu jako „vykradač hrobek“ (s touto myšlenkou přišel náš někdejší exilový kolega bloger Martin Braun), po vyhodnocení diskusních příspěvků jsem dospěl z názoru, že je třeba říci také „B“.
Jako základ tohoto vyjádření mi posloužil diskusní příspěvek Zdeňka Bárty určený mé maličkosti:
- Tak nevím, co řešíte. Pan Trčálek používá jako inspiraci k napsání svého blogu článek jiného autora, který zpracuje na vtipný blog dost často. Je to jeho způsob psaní a jistě i zábavy. Některé "smrtelně vážné blogy" jsou opravdu zábavou naruby. Je to zajímavý způsob psaní a Vy tu hysterčíte jako kdyby šlo o něco vážného. Jen jste se nechal vyprovokovat a jste směšný.
Pokusím se vysvětlit, co „řeším“.
Administrace blogu iDNES důsledně dbá na dodržování Kodexu blogera, pokud jde o publikování obrázků převzatých z jiných internetových stránek.
Příslušné ustanovení kodexu zní takto:
- Bloger nesmí používat ve svých textech obrázky z jiných internetových stránek, pokud mu držitel autorských práv neudělil souhlas na jejich použití (ať už osobně nebo v pravidlech stanovujících podmínky přebírání jeho děl). Ve všech případech je bloger povinen uvést zdroj, odkud obrázek pochází.
Patřím k těm, kdo toto ustanovení opakovaně porušili. Pořizoval jsem screenshoty obrázků z jiných webových stránek a přestože jsem vždy uvedl zdroj (příslušnou stránku, odkud jsem screenshot pořídil), neměl jsem samozřejmě svolení držitele autorských práv ke zveřejnění jeho obrázku (obvykle šlo o foto), což administrace vyhodnotila jako porušení Kodexu. Nechci zde na toto téma rozvíjet polemiku, pouze uvedu, že jsem se s administrací dostal do sporu, který jsem nemohl vyhrát.
Když jsem nedávno zveřejnil screenshot hlavičky instituce, o níž jsem v článku psal, nevšiml jsem si, že ona instituce v pravidlech použití (Terms of Use) něco takového zakazuje. Moje chyba. Vzhledem k tomu, že jsme na téma zveřejňování obrázků z jiných webů vedli s administrací dlouhodobou polemiku, náš spor (spíše odlišný úhel pohledu) vyvrcholil sdělením, které mi administrace poslala 14. 6. 2021:
- Váš blog jsem stáhla na soukromou stránku, pokud obrázek neodstraníte, blog deaktivujeme. Vzhledem k tomu, že jsme tuto záležitost s Vámi řešili již nesčetněkrát, považujte to prosím zároveň také za poslední varování, než bude Váš blog definitivně stažen z titulní strany jako celek.
Jinými slovy na titulní straně blogu jsem takříkajíc jako odsouzenec „v podmínce“. Jakékoliv další porušení Kodexu bude znamenat, že můj blog z titulní strany definitivně zmizí. (To je také důvod, proč si při publikování obrázků počínám nanejvýš obezřetně a častěji používám fotoodkazy.)
Ještě jinak řečeno: myslet si o tom mohu cokoli, ale pravidlům Kodexu se podřídit musím.
Logicky se přitom nabízí otázka, máme-li striktní pravidla týkající se autorských práv pro oblast fotografie (dnes může být jejich držitelem každý amatér, který si pořídí mobil s fotoaparátem), existují podobně přísná pravidla i pro oblast psaného slova?
Ano, i na to Kodex pamatuje, cituji:
- Bloger nesmí uveřejnit pod vlastním jménem cizí text nebo jeho část. To platí i pro texty, jejichž autor není znám - například ty, které dostal e-mailem. Cizí text lze v článku použít pouze v rámci citace v souladu s autorským zákonem, tedy zejména tehdy, pokud souvisí s obsahem článku, netvoří-li však větší část textu tohoto článku. Přitom je nezbytné uvést zdroj textu a jeho autora, je-li znám.
Z výše uvedeného je zřejmé, že nejde o to, jestli mi kopírování mých textů jiným blogerem, aniž by ten uvedl zdroj textu a jméno autora, vadí nebo nevadí; nejde ani o to, zda upozorněním na takovýto způsob psaní onoho blogera jsem či nejsem směšný, zda "hysterčím" či nikoli, zda píšu „smrtelně vážně“ nebo jinak … a tak podobně.
Jde o něco jiného – o princip. Tedy o to, že Karel Trčálek činí to, co dle ustanovení Kodexu činit nesmí. Sám přiznává, že si tak počíná dlouhodobě a část čtenářské komunity blogu mu za to dokonce tleská.
Závěr. Není na mně, abych tuto záležitost soudil. Nemám na to právo. Chtěl jsem na ni pouze upozornit – v jistých širších souvislostech. S dovětkem: máme-li jako blogeři pocit, že se měří všem stejným metrem, může to prestiž mateřského serveru v našich očích jen zlepšit.
