Moje žena ráda sleduje ranní živé televizní záběry z horských středisek (pořad Panorama) a ve zpravodajství fotografie probouzející se České republiky.
Dnes (17/10) ji při snídani v jednom TV vysílání zaujala časosběrná minikolekce svítání na Sněžce.
Inspirovala mě ke vzpomínce.
- „Já mám přece něco podobného z Taby, pamatuješ?“
- „Moc ne,“ zněla odpověď.
Nedivím se. Nilem proteklo už hodně vody od okamžiku, kdy jsem se v letovisku Taba Heights v egyptském guvernorátu Jižní Sinaj posadil s fotoaparátem na balkon v čase východu slunce. V rozmezí od 04:45 do 04,52 místního času jsem pořídil sérii snímků slunce vycházejícího nad Jordánskem, které svými paprsky pozvolna zbarvovalo do světlého hnědooranžového odstínu majestátní sinajské velikány.
Podívejte se, jak svítá na poloostrově, na němž bylo dáno lidu Izraele nejen Desatero.
•
... 1/kotouč ještě nevyšel, sinajské hory čekají na první dotek jeho paprsků ve svém typickém pouštním zbarvení. (Foto zde i níže autor článku)
... 2/kouzelná hra světel začíná. Je tři čtvrtě na pět, Sinaj vstupuje do dalšího žhavého dne.
... 3/
... 4/
... 5/jako láva vyvržená z jícnu sopky valí se po úbočí starozákonních hor jejich jitřní zbarvení.
... 6/
... 7/
... 8/po sedmi minutách sinajské hory "hoří" - jako kdysi "Mojžíšův" ohnivý keř ...
... 9/slunce je už výše nad Akabským zálivem a hory si berou zpět svoji přirozenou barvu. Jejich tajemno umocněné biblickým příběhem však zůstává.
