Kauza Peroutka: K rozhodnutí Nejvyššího soudu

Stát se musí omluvit. Ale jen za něco z nepravd, které vyslovil prezident Miloš Zeman 27. ledna 2015 na pražské konferenci „Let My People Live!“ na adresu spisovatele a novináře Ferdinanda Peroutky.

Miloš Zeman tehdy mimo jiné tvrdil:

• Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“.

Ani jedno není pravda. Článek „Hitler je gentleman“ se nenašel a má se za to, že neexistuje. Větu o vlcích a andělech nenapsal po mnichovské dohodě Peroutka, nýbrž Petr Bílý v Lidových novinách (viz obr. 1 a 2), přičemž znalci tvrdí, že Bílý je pseudonym novináře Jana Stránského.

Další průběh kauzy je dobře znám. Peroutkova vnučka Terezie Kaslová podala žalobu na ochranu osobnosti  (právnicko-byrokratické formality nechme stranou), za kterou udělal pravomocnou tečku Nejvyšší soud 6. října 2021 (na úřední desce NS byl rozsudek vyvěšen později – 14. října).

Zjednodušeně řečeno: stát se musí omluvit Terezii Kaslové za Zemanovo tvrzení „Hitler – gentleman“, ovšem nikoli za tvrzení o andělech a vlcích, stejně tak nepravdivé.

Tato „dvojakost“ verdiktu se může jevit jako překvapivá (mezi ty, kdo s ní mají problém patří i autor tohoto článku). Nejvyšší soud ji v rozsudku, v bodě 69, zdůvodnil takto:

S dovolatelkou (T. Kaslovou – LS) se lze ztotožnit v tom, že z hlediska jazykového, je-li někdo citován (je-li někomu přisuzován konkrétní výrok), je z hlediska posouzení pravdivosti tohoto tvrzení podstatné, zda ten, komu je daný výrok přisuzován, skutečně vyslovil či napsal právě tento výrok, nikoliv výrok jiný, byť obsahově obdobný, neboť právě v tom spočívá podstata citace.

Soud tedy uznává (dodejme: v souladu se zdravým rozumem), že pokud je nějaký autor citován, musí citovaná slova skutečně napsat, což v případě „andělů a vlků“ splněno nebylo, ovšem to samo o sobě v návaznosti na zásah do osobnostního práva nestačí, neboť v bodě 69 rozsudku dále čteme:

Nesprávnost citace (ať už chyba v osobě autora, nebo nepřesnost citace) shodně jako uvedení nepravdivého údaje však ještě nutně nemusí vést k zásahu do osobnostního práva. I v tomto případě je třeba posoudit, zda existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a zda tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze.

Na základě toho, co je uvedeno v předchozím odstavci se Nejvyšší soud ztotožnil  „s právním názorem odvolacího soudu, že pouhá nepřesnost citace, či záměna autora výroku, nedosahuje takové intenzity, aby z hlediska právního vedla k zásahu do osobnostního práva, pokud autor, jemuž je tvrzený výrok přisuzován, uvedl výrok obsahově obdobný (či výroky obsahově obdobné)“.

Čili: Zeman sice neříkal pravdu, když tvrdil, že větu o andělech a vlcích napsal Peroutka, ale protože Peroutka někdy někde uvedl výrok údajně obsahově podobný, Zemanova zjevná lež není tak „intenzivní“, aby z právního hlediska vedla k zásahu do osobnostního práva – a proto Nejvyšší soud dovolání Terezie Kaslové zamítl.

Jak jsem již uvedl, mám s tímto verdiktem problém. Pokud je tvrzení o „Hitleru – gentlemanovi“ lež, za kterou se musí stát (ministerstvo financí místo prezidenta) omluvit, proč se nemusí omluvit za jinou lež („andělé – vlci“), která je mimochodem stoprocentně dokázaná. Zatímco článek „Hitler je gentleman“ se nenašel (a čistě teoreticky může existovat, byť šance je „nula nula nic“), v případě výroku o andělech a vlcích je mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že jeho autorem není Ferdinand Peroutka, přičemž Miloš Zeman  mimo jakoukoli pochybnost tvrdil, že Peroutka autorem výroku je.

Zde vidíme rozdíl mezi světem právníků a světem obyčejných lidí. Řeknu-li o někom prokazatelnou lež, pokud jde o jeho výroky, a dostane-li se to k soudu, pak bych měl být „odsouzen“ k omluvě. Bez ohledu na to, co člověk, o němž jsem lhal, řekl či napsal někdy jindy, jakkoli je to podobné výroku, jehož autorem není.

Nebo se mýlím?

•

... obr. 1/Část článku "Nová Evropa" v Lidových novinách ze 4. října 1938, v němž je uveden výrok o andělech a vlcích (dolní šipka). Jako autor figuruje Petr Bílý (alias Jan Stránský) - horní šipka. Zdroj: Digitální archiv Moravské zemské knihovny.

... obr. 2/Zvětšená část článku "Nová Evropa" s větou o andělech a vlcích (podtrženo autorem blogu). Zdroj: Digitální archiv Moravské zemské knihovny.