Ačkoli se to může zdát nepochopitelné, matka v Rusku vězněné Naamy Issacharové změnila názor. Stáhla svůj podpis na žádosti, aby Alexej Burkov nebyl vydán do Spojených států. Co ji k tomu vedlo?
Podle serveru listu Jerusalem Post a dalších izraelských médií Yaffa Issacharová nechce, aby její dcera byla nástrojem v rukou ruského hackera a jeho lidí.
Současně dodala: Modlím se, aby mé rozhodnutí nezhoršilo postavení Naamy v ruském vězení.
Paní Yaffa také řekla, že má plnou důvěru v izraelského prezidenta a premiéra, kteří, jak doufá, budou pokračovat ve spolupráci s prezidentem Ruské federace Putinem s cílem dosáhnout okamžitého propuštění Naamy.
•
Ačkoliv autor článku nevěří, že by se mezi českými čtenáři našel někdo, kdo o obou případech dosud neslyšel, přesto – pro jistotu – nabízí základní informace ze svého předešlého článku.
Naama je občankou Izraele a USA, žije v Izraeli a toho času si odpykává v ruském vězení extrémně tvrdý trest. Sedm a půl roku ztráty svobody za 9,6 gramu konopí, které bylo v jejím „velkém“ (tj. nikoli palubním) zavazadle nalezeno, když při návratu z Indie čekala v Moskvě na spoj do Izraele.
Každému normálně uvažujícímu člověku je zřejmé, že společenská nebezpečnost jejího činu ve vztahu k Ruské federaci, kterou pouze „projížděla“, je nulová. V Indii si přibalila do zavazadla malé množství cannabisu (9,6 g - to je podle některých serverů hodnoceno v Izraeli jako množství pro osobní potřebu čili bez trestního postihu), se zavazadlem pak po odbavení nebyla v kontaktu - a za normálních okolností by nebyla až do okamžiku, kdy by si ho na letišti Davida Ben Guriona u Tel Avivu odebrala z pohyblivého karuselu.
Měla však smůlu. Bdělá ruská bezpečnost oněch 9,6 g cannabisu odhalila – a Naama skončila u soudu, který jí napařil 7 a půl roku za mřížemi.
V Izraeli je tento trest považovaný za naprosto nepřiměřený vzhledem k povaze jejího skutku.
Alexej Burkov (na některých anglickojazyčných serverech psáno Borkov), je občanem Ruské federace. Jde o IT experta, který je v USA viněn z podvodů s kreditními kartami a kybernetické kriminality. Na základě zatykače Interpolu byl v roce 2015 během návštěvy Izraele zadržen a letos v létě tamní Nejvyšší soud rozhodl o tom, že může být vydán do USA, které o něj mají eminentní zájem. Izraelský ministr spravedlnosti připojil svůj souhlasný podpis s extradicí 30. října.
Zájem o jeho vydání mají ale také Rusové a v této souvislosti došlo k zajímavému spojení obou případů. Ruská strana naznačila, že když bude Burkov vrácen do RF, mohla by být Naama propuštěna a pokračovat v přerušené cestě z Indie do vlasti. To ovšem páchne na sto honů účelovostí, ba vydíráním. Mnozí mají za to, že Rusové Naamu sebrali a napařili jí tak vysoký trest kvůli tomu, aby přiměli izraelskou stranu nevydávat Burkova do Ameriky, ale poněkud jiným směrem: do Moskvy. Kromě jiných si to myslí její rodina.
Ta je také přesvědčena o tom, že dokud bude Burkov v Izraeli, je šance vrátit ho do Ruska – a Naamu do Izraele.
Proto koncem minulého týdne požádali právníci Naaminy rodiny Nejvyšší soud, aby zasáhl a vydání Burkova zablokoval. Bylo jim vyhověno. V neděli 3. října se s podobnou žádostí obrátil na Nejvyšší soud také právník Burkova. Aktuálně (psáno 4. října večer) se situace jeví tak, že dokud nebude o této dvojjediné žádosti pravomocně rozhodnuto, zůstane Burkov ve vazbě v Izraeli.
Z právnického hlediska jde o prekérní situaci. Nejvyšší soud vlastně pozastavil své vlastní rozhodnutí. Podstatnější ale je, zejména pro Naamu, jak se to celé bude vyvíjet dál. Základní otázka: Jakou bude mít Naama šanci nestrávit nejlepší léta života v ruském kriminále, když bude Burkov poslán do Států?
Objevila se i varianta, že by Burkov mohl být do USA vydán a pokud bude odsouzen, odpyká si trest v Rusku. Pak by mohl být Naamě zkrácen trest. To je sice kompromis zajímavý, ale „na dlouhé lokte“: Naama by mohla „hnít“ v ruském vězení příliš dlouhou dobu.
•
Naama
