Po zveřejnění skandálního chování policie ke zcela nevinným turistům (je nepodstatné, že to byli Izraelci) při hledání skutečných pachatelů barbarského útoku na číšníka si státní moc nyní poněkud vylepšila reputaci.
Ve čtvrtek 17/5 jsme se dozvěděli, že Nejvyšší soud definitivně osvobodil aktivistku Kateřinu Krejčovou v kauze „nalehnutí“ na policistu. Případ z července 2015 (stal se v dolní části pražského Václavského náměstí) je, předpokládám, dostatečně známý, proto ho nebudu zeširoka připomínat.
Protože jsem o něm na svém blogu psal a jednoznačně jsem se za Kateřinu postavil (její levicový aktivismus a můj pravicový konzervativismus v tom nehrál žádnou roli), musím s úlevou konstatovat, že jsem potěšen. Státní moc (tvořená v tomto případě policií, orgány obžaloby a justicí) si částečně vylepšila pověst. Od počátku jsem byl skálopevně přesvědčen – po opakovaném prostudování dostupných videozáznamů – , že se o trestný čin jednat nemůže. A vlastně ani o přestupek, dáme-li vše do patřičných souvislostí. Ale to je můj osobní pohled na věc.
Konec dobrý, všechno dobré? Ano i ne. Přesněji: ne tak docela. Dobré pro Kateřinu (snad), ne příliš dobré z hlediska toho, kolik času (kauza má svoji genezi v létě 2015, jak již zmíněno) a energie vynaložily příslušné orgány a instituce, aby se zabývaly takovouto bezvýznamností.
Něčím, co bylo možné vyřešit na místě domluvou - poté, co byla Kateřina od zasahujícího policisty „odkontaktována“ (chtěl jsem napsat odtržena, ale to by neodpovídalo skutečnosti). Zakomponujeme-li do tehdejšího děje fakt, že aktivistka jednala ze svého pohledu v „občanské sebeobraně“, navíc pro ni v emočně mimořádně vypjaté situaci, pak při použití zdravého rozumu dojdeme k závěru, že cokoli víc než domluva by bylo rovno eliminaci vrabce kanonem.
Často slýcháme o dlouhé době, která uplyne mezi spácháním skutečného trestného činu a pravomocným odsouzením pachatele – a v této souvislosti o přetíženosti soudů. Nedivme se, zabývá-li se celá soudní mašinerie víc než dva roky (!) takovouto s prominutím hloupostí.
Proto ta pachuť a neodbytný pocit, že někde v systému je chyba.
