Karlovi

• Neuvěřitelné. Karel Kryl není mezi námi už dvacet let. Dnes by se dožil sedmdesátky. Ani tomu se věřit nechce.

Mám ho před očima takového, jaký byl, když se vrátil z „Mníšku pod Alpou“. To je na jeho předčasném odchodu alespoň trochu pozitivní, dá-li se to tak vůbec říci.

Přemýšlím o tom, jaký by byl vnitřní život svobodomyslných lidí v komunistickém Československu, kdyby se muž jménem Karel Kryl nikdy nenarodil. Neúplný jako kytara, které chybí polovina strun.

Nechci hledat slova, kterými bych popsal, co všechno pro mě v té době znamenal. Snad jediné: DĚKUJI.

Děkuji mu za ty nezapomenutelné chvíle, kdy jsem ve svém podkrovním mládeneckém pokoji ladil Svobodnou Evropu a poslouchal jeho hudební pořad, v němž jako znělka byl použit legendární úvod z písně Rakovina.

Právě tou jsem si dnes časně ráno, v tichém rozjímání, připomněl malého velkého muže. Jednoho z největších Čechů.

Díky Karle. Za všechno. A šťastné narozeniny tam nahoře ...