Tentokrát se karta obrátila. Podle všeho vrhali kameny Židé na automobil Arabů. Tragický následek: mrtvá matka osmi dětí. Jak se k tomu postaví člověk, o němž je známo, že patří k neochvějným zastáncům Izraele?
Míněn je pochopitelně autor těchto řádků.
Nejprve stručná rekapitulace. Minulý pátek (12/10) se vypravili manželé Rabiovi s osmiletou Ramou ze svého města Biddya do Hebronu. Autem. Nakoupit a zařídit věci potřebné na svatbu jednoho ze svých potomků.
Svatby se ovšem paní Aiša Rabová (47) nedožila.
Hebron, známý z biblických dob, se nachází v Judeji, Biddya v Samaří. Dnes se se pro tuto část historické Země izraelské používá označení Západní břeh, starším názvem Předjordánsko. Cesta vede po dálnici č. 60. Rodina se blížila ke křižovatce Tapuach, kde dálnice kříží silnici č. 505. Zbývalo odbočit doleva, domů to nebylo daleko.
Pak se stalo něco, co navždy změnilo osud rodiny. Kdosi u dálnice si připravil kameny a když se vůz Rabiových přiblížil, proměnilo se jeho přední sklo v terč nenávistného útoku. Aiša Rabiová na předním sedadle spolujezdce byla zasažena. Nepomohl včasný zásah lékařů z nedalekého města Huwara. Zranění na hlavě bylo smrtelné.
Ačkoli vyšetřování není u konce a identita pachatelů známa není (uzávěrka článku 18/10 v 11:40 SELČ - publikován nemohl být dříve kvůli vyčerpané 24h kvótě), má se za to, že útok spáchali Židé. Myslí si to i manžel zabité, Yacoub, který krátce po útoku slyšel pachatele říci cosi v hebrejštině. Nedaleko místa tragédie se nachází izraelská osada Rehelim, což je množné číslo od ženského jména Ráchel. Pojmenována je po dvou ženách téhož jména, Rachel Druckové a Rachel Weissové, které byly zavražděny při arabských teroristických útocích 1991, resp. 1988.
Pro čin namířený proti nevinným a mírumilovným členům rodiny Rabiovy není omluvy. Ať už byl spáchán kýmkoli, je nutné pachatele dopadnout a postavit před soud. Spravedlivým rozsudkem těžko může být něco jiného než dlouholetá ztráta svobody.
Současně je ale nutné zdůraznit, že přesně takové trauma, smutek, bolest a nenahraditelnou ztrátu, jakou dnes zažívá rodina Yacouba Rabiho, zná bezpočet rodin izraelských, které jsou cílem arabských teroristů takříkajíc dnes a denně. Pozůstalí po paní Aiše nyní poznávají stejné trápení, které působí jejich soukmenovci svým izraelským sousedům po desetiletí. Osobně nesouhlasím se stejným druhem odplaty, protože tím židovští pachatelé klesají na úroveň svých nepřátel; používají metody těch, na které my, přátelé Izraele, soustavně upozorňujeme, kritizujeme je a odsuzujeme. Nicméně připomínám, že věci je nutné vidět v souvislostech.
Zlo zůstane zlem, vražda vraždou. Padni komu padni. Ale hodně zla a hodně vražd je v principu něco jiného než odvetné zlo ojedinělé a vražda ojedinělá.
Považuji za nepřijatelné, aby kvůli stupidnímu izolovanému excesu skupiny osadnických extremistů (pakliže se potvrdí, že to byli oni, kdo útočil) bylo na děsivost teroru Arabů nahlíženo jakousi smířlivější optikou. Jeden nesmyslný útok Židů na Araby nesnižuje obludnost dosavadního teroristického moru palestinských Arabů, jemuž jsou Izraelci soustavně vystaveni. Všude.
I z tohoto hlediska, vedle pohledu čistě lidského, považuji akci u křižovatky Tapuach za absolutně zvrácenou. Proti teroru nepřítele se musí bojovat jinak.
