Kráčel jsem v sousedství dálničního průtahu. Na něm v pravém pruhu šňůra automobilů. Náhle ohlušující řev. Motokář „oroštoval“ svůj stroj, zvedl přední kolo a všechny triumfálně předjel. (Nestalo se v Praze.)
Magor, pomyslel jsem si. Co jiného. A pustil to z hlavy. Ne nadlouho.
Po návratu domů, bylo to v úterý 9/10 večer, jsem si na internetu přečetl, že v Praze jde k soudu policista, který loni zastavil v Těšnovském tunelu jiného magora, jen o několik levelů nebezpečnějšího. Pronásledovanému silničnímu pirátovi postavil v tunelu do cesty služební automobil. Motorkář se při kolizi těžce zranil.
Kauza rozdělila veřejné mínění a vyvolala nelibost v řadách policie, která se za svého kolegu postavila. Je její postoj správný?
Domnívám se, že ano.
Z jednoduchého důvodu. V této zemi jsou relativně přísně postihovány nesrovnatelně menší dopravní delikty. Například překročení rychlosti v obci o 10 km/h: mávnou policisté při akci typu Kryštof rukou poté, co vám naměřili šedesátku (a nic se nestalo)? Anebo bude následovat nějaký trest? Jistě: B je správně.
Podobných „banálních“ (relativizuji) příkladů má každý z nás rukávu bezpočet. Pak ten svůj srovnejte s tím, co předcházelo incidentu v Těšnovském tunelu. Je možné takového silničního agresora neřešit, řeší-li policie podstatně méně závažné přestupky? V žádném případě.
Vyčítat zasahujícímu policistovi, že si počínal špatně a měl gaunera zastavit jiným způsobem je chytrost generálů po bitvě. Je to stejně absurdní jako vyčítat hasičům, že mi zničili byt, když v činžovním domě hasili ten nade mnou. Měli postupovat jinak. Jak, to se obvykle nedozvíme.
Dobrou zprávou je, že soud policistu ve středu (10/10) osvobodil, byť kauza nemusí být ještě u konce. Podstatné je ale říci jedno: za své „hříchy“ neseme zodpovědnost v první řadě my sami – a pokud se dobrovolně rozhodneme jít do konfliktu se zákonem (podotýkám: se smysluplným zákonem, který je součástí demokratického právního řádu), musíme počítat s následky.
Půjdu-li jako chodec vědomě a z frajeřiny na červenou, mohu případné zranění po střetu s motorovým vozidlem přičítat pouze své vlastní hlouposti. Budu-li podnapilý, bez „papírů“ a s úředním zákazem řídit motorová vozidla ujíždět před policií a skončím tak jako náš „hrdina“ v Těšnovském tunelu, je to především můj problém – zavinil jsem si to sám. I kdybych přitom měl přijít o život (v krajním případě).
V tomto konkrétním příběhu může policie udělat cosi na způsob armádního AAR – After Action Review, jakousi zpětnou analýzu akce. Rozhodně si ale nemyslím, že by měl být dotyčný policista vláčen po soudech – jenom kvůli tomu, že aktivně bojoval proti zlu, což je ostatně jeho povinnost.
PS. Pro případné brouky Pytlíky. Pokud by při „těšnovské akci" byla postižena třetí (nevinná) osoba, byl by to docela jiný příběh. O něčem takovém ale tato kauza není.
