Výstižně to vyjádřil bloger iDNES Tomáš Flaška v příspěvku z 9. března: „Dnes se neděje nic jiného, než že se vracíme do normálu. A smutné je, že mám pocit, že je to něco na oslavu.“
Tak na oslavu to bylo, ten návrat k normálu po dvakrát pěti letech. Jako prostí důchodci (které čeká pohroma s fatálními následky v podobě snížené valorizace penzí) jsme si sice mohli s manželkou dovolit pouze šampaňské s jahodami, ale ani to nebylo k zahození. Proč si nedopřát, když mám vyšší starobní penzi než Miloš Zeman. Asi jsem víc pracoval.
Pravda, nemám k tomu onu rentu, o níž byla řeč v rozhovoru pro CNN Prima News 5. března, ale to bude patrně tím, že jsem zastával jiný post než funkci prezidenta.
Ať tak či onak, důraz kladu na onen návrat k normálu. V čem už se projevil? S novým prezidentem se mohu identifikovat. To neznamená, že bych s ním souhlasil úplně ve všem – a zde mohu ilustrovat rozdíl mezi oběma osobnostmi. S Petrem Pavlem mohu v jednotlivostech nesouhlasit, s Milošem Zemanem jsem mohl pouze v jednotlivostech souhlasit.
Jaká byla republikánská inaugurace? Po mém soudu střízlivá, ale důstojná. Ceremonie odpovídající významu události a také tomu, že nešlo o korunovaci. Kdo si chce užít honosnější a majestátnější obřad, musí si počkat na 6. května, kdy bude v Londýně oficiálně korunován Karel III. s Camillou. (Já si se zájmem počkám.)
Karlova korunovace má svůj emblém (odkaz ZDE). Pozoruhodné výtvarné zpracování umně spojuje čtyři národní rostliny jednotlivých zemí Spojeného království do koruny svatého Edwarda, která bude použita při slavnostní anglikánské bohoslužbě ve Westminsterském opatství 6. května.
Emblém je tvořen růží (Anglie), bodlákem (Skotsko), žlutým narcisem (Wales) a trojlístkem (Severní Irsko). Vyjadřuje králův pozitivní vztah k přírodě.
Před působivým Dvořákovým Te Deum v pražské katedrále zasvěcené sv. Vítu, Václavu a Vojtěchovi se konaly v kapli sv. Václava ekumenické modlitby (nikoli mše, jak mylně psali někteří církevních věcí neznalí čeští novináři). Vedle římskokatolického arcibiskupa a českého primase Graubnera a luterského biskupa Tyrlíka, který zastupoval Ekumenickou radu církví, se modliteb zúčastnil i vrchní zemský rabín Karol Sidon. Zaujal mě jeho důraz na to nejpodstatnější, co vybral z jím citované biblické knihy Přísloví: "Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci."
Je víc než dobře, že nový prezident, ač sám, jak přiznal, věřící není, zařadil do inauguračního dne také toto duchovní setkání, v němž mu představitelé církví vyprosili moudrost a Boží požehnání při výkonu veledůležitého úřadu. Není to formalita. Bezpochyby bude obojí potřebovat.
Byl to den plný dobrých dojmů, pozitivní energie a nadějných očekávání. Den, který zůstane natrvalo v paměti.
