K článku M. Šupy o zásadním omylu křesťanství

Publikován byl na blogu iDNES 4. října 2022 pod názvem „Definování zásadního omylu křesťanství“ a obsahuje několik kategorických tvrzení, která nelze nechat bez povšimnutí.  

Protože se nemýlí křesťanské církve, ale fatálním způsobem Milan Šupa.

Podstatu jeho „definice“ můžeme shrnout do těchto dvou vět:

Spása nespočívá v Kristově smrti a zmrtvýchvstání! Spočívá jedině v Kristově Slově, ve kterém nám bylo jasně ukázáno, jak máme myslet, cítit, mluvit a jednat.

A na základě toho autor dovozuje, že „domněnka křesťanských církví, že svět byl spasen křížem a vzkříšením Krista, je nesprávná“.

Má pan Šupa pravdu? Půjčím si jednu jeho větu: Ne, tisíckrát ne!

Proč?

Učení o spáse skrze kříž a zmrtvýchvstání není žádná „domněnka“ křesťanských církví, něco, co by si křesťanské církve „vymyslely“. Je nedílnou součástí Kristova Slova, tedy toho, co máme podle autora - a v tom má naprostou pravdu – respektovat, následovat. Píše: „Kdo přijme toto Slovo a bude podle něj opravdu žít, ten zaručeně dojde ke spáse.“

Přijmout toto Slovo ovšem znamená souhlasit se skutečností, že člověk dojde ke spáse prostřednictvím Ježíšovy smrti a vzkříšení. To není svévolné učení později ustavené křesťanské církve, ale nedílná součást evangelia. Ježíšova spásná mise zde na Zemi (příchod – učení – smrt na kříži – zmrtvýchvstání – nanebevstoupení) nesestává pouze z učení „ jak máme myslet, cítit, mluvit a jednat“ (M. Šupa); toto je pouze jedna její část. Vše dohromady tvoří spojité nádoby, jedno od druhého nelze oddělit.

Dokonce si troufnu tvrdit, že nebýt onoho aspektu v Ježíšově poslání tvořeného křížem a zmrtvýchvstáním, tedy aktem spásy, žádné Jeho učení by neexistovalo. Vysvětlím. Ježíš byl poslán na svět proto, aby svět svojí obětí na kříži a zmrtvýchvstáním spasil. Pokud by Bůh svého Syna mezi nás s tímto posláním neposlal, Ježíš by zde nebyl a tudíž  žádné učení neprezentoval.

Autor soudí, že „kdyby byl právě na tuto skutečnost (tj. na Jeho učení, nikoli na „kříž a zmrtvýchvstání“) církvemi kladen hlavní a jediný důraz, dnes by pravděpodobně všechno na naší planetě vypadalo úplně jinak". Do jisté míry souhlasím. Ale ne na úkor „kříže a zmrtvýchvstání“, ale v tom smyslu, že některé církve upozadily Ježíšovo učení (evangelium), tedy samotného Ježíše, a na piedestal postavily Pannu Marii a hned za ní plejádu svatých. Toto a nikoli důraz na spasení skrze Ježíšovu oběť na kříži je tragickým omylem těchto církví.

Popírat klíčovou roli kříže v procesu spásy člověka, tak jak lze rozumět článku M. Šupy, znamená deformovat poselství evangelia a učení apoštolů vybraných pro církev samotným Ježíšem. Platí jak pro apoštola Petra (který rozhodně nebyl „prvním papežem“, to je nebiblický blud), tak pro apoštola Pavla. Celým novozákonním poselstvím se line jako červená nit, je to fundament křesťanské víry, že smrt Ježíše na kříži měla a má charakter spásné oběti pro člověka. Nemyslím si, že jde o spásu světa jako celku, to je všech lidí. Ačkoli se v Bibli píše o tom, že Bůh miloval svět, a proto poslal svého Syna, aby skrze Něj byl svět spasen (Janovo evangelium, 3. kapitola, verše 16 a 17), v 16. verši je vysvětleno, kdo může být spasen, nezahyne, ale bude mít život věčný: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Mohu shrnout. Církve šíří z kazatelen a v moderní době prostřednictvím médií a jinými formami správné učení o spáse člověka skrze Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání; toto učení je v naprostém souladu s biblickým poselstvím. Učení o kříži a zmrtvýchvstání nelze oddělovat od všeho ostatního, co Ježíš učil – je to jeden uzavřený a dokonalý systém.

Závěrem připomenu myšlenku, kterou mi vštípil můj otec, jenž mne spolu s matkou vedl k víře. Nikoli ke konfesi té či oné církevní organizace, ale ke konfesi biblické.

Je to stará reformační zásada. Nečiním dobré skutky kvůli tomu, abych byl spasen, ale jsem spasen (Boží milostí skrze zástupnou oběť Ježíše Krista), a proto činím dobré skutky. Zkusme se nad tím rozdílem  zamyslet.