Jeden omyl (pana Jiřího K.)

V reakci na můj článek na blogu iDnes „Srovnání s Henleinem neobstojí. S Arafatem ano“ (3/11) napsal pan Jiří K. Větu, která mě doslova šokovala.

Tady je:

• Arafat se nikdy písemně nezavázal k tomu, že PLO uznává Stát Izrael a zříká se terorismu. Tohle napsali někteří novináři a Arafat sám to dementoval i PLO.

Arafat i PLO mohli dementovat co chtěli, ale skutečnost je taková, jak jsem ji ve svém článku popsal:   Jásir Arafat se písemně zavázal k tomu, že PLO uznává Stát Izrael a zříká se terorismu.

Stalo se tak v jednom z dokumentů, které se nazývají Letters of Mutual Recognition - Dopisy o vzájemném uznání. Jde o oficiální dopisy, které si v roce 1993 vyměnili předseda izraelské vlády Jicchak Rabin a šéf Palestinské osvobozovací organizace (PLO) Jásir Arafat.

Jde o historické dokumenty: dopisy tvoří jakousi preambuli mírových dohod z Oslo a mimo jiné byly zveřejněny na oficiálních internetových stránkách izraelského ministerstva zahraničí. Tady je screenshot  Arafatova dopisu Rabinovi ze dne 9. září 1993:

Šipkami je označeno to, co jsem ve svém článku uvedl. Plná šipka ukazuje na větu, která říká, že

• PLO uznává právo Státu Izrael na existenci v míru a bezpečí.

Šipka bez výplně zase ukazuje na větu, v níž Arafat uvádí:

• V souladu s tím (výše uvedeným – LS) se PLO zříká užití terorismu a jiných aktů násilí a převezme odpovědnost nad všemi součástmi PLO a personálem, aby zajistila jejich souhlas, zabránila násilnostem a potrestala ty, kdo je vyvolávají.

Tento dopis (jistěže spolu s ostatními) tvoří fundament politické stavby zvané mírové narovnání mezi Izraelem a palestinskými Araby, doslova klíč k míru. Bez striktního dodržování těchto a dalších závazků obsažených v Arafatově dopise z 9/9/1993 (uznání rezolucí RB OSN 242 a 338, řešení sporných otázek jednáním, změna Charty PLO, aby byla v souladu s obsahem dopisu) mír mezi oběma stranami nikdy nenastane, ba nelze o něm ani jednat.

Taková je pravda o dokumentu a obsahu dokumentu, o němž si pan Jiří K. (a možná nejen on) dosud myslel, že neexistuje. Stalo se mu to, co v životě nejednou každému z nás: zmýlil se.