Jaký smysl mají jedovaté plivance?

Občas člověka překvapí, že diskutující pod blogerskými články neporozumí přeloženému jednoduchému textu. Soudit tak můžeme podle jejich reakcí, které mohou autory přivádět v úžas.

Zažil jsem něco takového v poslední době několikrát. Naposledy v souvislosti s článkem „Dmul jsem se štěstím“ (publikován 19/4). V něm jsem vyjádřil potěšení nad tím, že respektovaná osobnost světové publicistiky, která nepodporovala Trumpa při prezidentské volbě, nemá problém ho pochválit tam, kde si podle jejího názoru pochvalu zaslouží. Tou osobností je Fareed Zakaria. (Kdo neví o koho jde, nemusí číst dál, nemělo by to valného smyslu.) Jeho pochvala se týká nedávného Trumpova zásahu v Sýrii.

Mám stejnou zkušenost. Trumpa jsem nepodporoval, ale po jeho zvolení jsem tento fakt jako přesvědčený demokrat samozřejmě uznal – a nového US prezidenta hodnotím od té doby podle činů a svého politického přesvědčení. Je-li obojí v souladu, následuje pochvala. Platí to i o operaci v Sýrii.

Ačkoli v mém článku je černé na bílém uvedeno, že jsem v US prezidentské kampani sympatizoval s jiným kandidátem (Ted Cruz) a na svém blogu Trumpa několikrát kritizoval, neváhal jeden diskutující, který vůči mně chová chorobnou nenávist, napsat:

• "Čeho je moc, toho je příliš, Mr.Trump!" (Autorův blog 10. 10. 2016).

Tedy avizo na text, v němž jsem se vůči Trumpovi vyslovil kriticky. Ale jakým způsobem: informoval jsem o postoji izraelského poslance parlamentu a rabína Yehudy Glicka (přežil útok spáchaný arabským teroristou v Jeruzalémě 2014), který byl podporovatelem Trumpa, ovšem v průběhu kampaně změnil názor. Poté, co Trump vedl o ženách oplzlé řeči. Napsal jsem tehdy:

• Rabín je zjevně správně přesvědčen, že k výbavě šéfa Bílého domu musí patřit elementární slušnost a jistý styl vystupování. Rozhodně v tom není sám.

Tím jsem naznačil, že s Glickem souhlasím. Ale to je teď vedlejší. Podstatné je něco jiného: proč se onen diskutující vlamuje do otevřených dveří? Tomu nerozumím. Napsal jsem přece, že jsem Trumpa kritizoval, stejně jako Zakaria, ale udělá-li něco správně, že nemám problém to veřejně ocenit. Stejně jako Zakaria. Tak v čem je problém? Obávám se, že v úsudku onoho účastníka internetových diskusí. Člověk, který opakovaně uvádí, že „nejdřív píšu a pak myslím“, vystupuje proti mně přesně tímto způsobem. Kdyby si totiž mé texty pozorně přečetl a zamyslel se nad nimi, nemohl by napsat to, co napsal. Tedy pokud mu jde „o věc“ a nikoli o to kritizovat a útočit za každou cenu.

Ale abych nepsal jen o sobě. Stejně jako Zakaria se o Trumpovi vyjádřil televizní moderátor, někdejší superhvězda CNN Larry King. Jak napsal čtvrteční (20/4) server Jpost.com, Larry King o Trumpovi řekl:

• Znám Donalda Trumpa pětatřicet let a byl jsem šokován, když byl zvolen. Myslím, že i on byl šokován, že ho zvolili. (…) Strávili jsme spolu spoustu hodin a já s ním dělal interview nejméně třicetkrát. A považuji ho za přítele. Ale nehlasoval jsem pro něj – a řekl jsem mu to.

Dále nestor amerických moderátorů naznačil, že na řadu aspektů Trumpovy politiky má kritický pohled. To se ovšem netýká Sýrie:

• Myslím, že odpověď Sýrii byla správná.

Co dodat? Kvalitě internetových diskusí by pomohlo, kdyby jejich účastníci překonali osobní zášť, přestali si všímat autora jako takového a místo toho věnovali větší pozornost tomu, co skutečně napsal (a snažili se to pochopit). A teprve pak usedli ke klávesnici. Jedovaté plivance mají asi takový smysl jako štěkání osamělého pudla na projíždějící vlak.

•

... po odchodu ze CNN (2010) působí věhlasný  moderátor v show LARRY KING NOW, kterou distrubuují mediální kanály OraTV, Hulu a ruská televize Russia Today. (Zdroj: VideoForTube Video Search Engine Portal)

... vzpomínáte? Senzace: Larry King v Show Jana Krause. Nikoli v Praze, ale v Bratislavě ve studiu televize TA3. V září 2011. (YouTube)