V předvečer finálového fotbalového utkání Arabského poháru FIFA, který hostí na svých stadionech Katar (pořadatel nadcházejícího MS), uspořádal šéf FIFA Gianni Infantino na jednom z nich mimořádnou podívanou.
Zmíněné finále se hraje 18. prosince a proti sobě se postaví dva severoafričtí sousedé: Tunisko a Alžírsko.
O den dříve, v pátek 17. prosince, se na stadionu Al Thumana v Dauhá střetly legendy. Legendy světového fotbalu (mimo arabský svět) s legendami z arabského světa. Nešlo o výsledek, nešlo o vítězství, ale o fotbalovou zábavu a, slovy Infantina, o „spojení arabského světa s celým světem“.
„We are all one team,“ pronesl do mikrofonu před zápasem, v němž hrál střídavě za obě strany. My všichni jsme jeden tým. Pamatujme si ta slova.
O výsledku se Twitter FIFA sice zmiňuje, ale jen obecně. Arabské legendy zvítězily, podle izraelského serveru Ynet to bylo v penaltovém rozstřelu. Ale jak řečeno, šlo o zábavu.
Což dokazuje nejen skutečnost, že v týmu arabských legend nastoupil na část zápasu také Infantino, který jinak hrál za soupeře, ale vedle fotbalistů také překvapivě katarský emír Al Thání.
Mezi rozhodčími čteme také jméno, při němž se mnoha českým skalním fanouškům otevírá rybička v ledvince. Pierluigi Colina, italský sudí, na Euru 2000 nařídil v závěru zápasu (v 89. minutě) mezi Nizozemím a ČR za bezbrankového stavu údajně kontroverzní penaltu, kterou de Boer proměnil, Češi prohráli 0:1 – a také díky tomu nepostoupili ze skupiny. Od té doby mu nemalé množství našich fanoušků nemůže přijít na jméno.
Do Kataru byl ovšem pozván proto, že patřil mezi nejlepší fotbalové rozhodčí na světě, což nelze popřít. Komu čest, tomu čest.
Nebyli by to ovšem Arabové – ne všichni, stačí tři z jejich tábora legend -, aby to celé nezpolitizovali. Zpolitizovat takovouto akci? Ovšemže.
Tři alžírské fotbalové hvězdy, které hrály i v Evropě, Rabah Madjer, Rafik Halliche a Rafik Saifi, odmítly do zápasu legend nastoupit. Proč? Trenérem celku FIFA World Legends je totiž také legenda. Avram Grant. Jako kouč dovedl anglický klub Chelsea do finále Ligy mistrů (2008). To oněm třem Alžířanům jistě nevadí. Problémem je to, že Avram Grant je Izraelec. A s takovým člověkem se přece na jednom stadionu, na společné akci, která má spojovat, ne rozdělovat, oni setkat nemohou.
Antiizraelská zášť ve spojení s podporou „palestinské věci“ je přece víc než přátelství vyjádřené účinkováním ve fotbalovém zápase.
Jak trapné, jak ubohé, jak absurdní.
