Jak se mi splnil 28. října jeden sen

Od teenagerovského věku toužím po tom, aby arabské státy udržovaly s Izraelem přátelské vztahy. A aby toto přátelství a dobré regionální sousedství bylo patrné ve všech oblastech včetně sportu.

Zatím jsem byl svědkem pravého opaku. Nenávisti a bojkotu – a když už byli Arabové nuceni izraelské sportovce doma akceptovat, myšleno v rámci mezinárodních soutěží, snažili se je jednak byrokraticky šikanovat, jednak diskriminovat. Třeba tím, že nesměli vystupovat se symboly svého státu, nikde jste neviděli jejich vlajku a v případě vítězství se nehrála jejich hymna.

Tak tomu bylo i loni na judistickém granslamu v Abú Zabí ve Spojených emirátech. Jak už jsem psal v jiném článku, naštěstí zasáhla Mezinárodní judistická federace IJF a dala organizátorům v Abú Zabí na výběr. Buď se budete chovat vůči Izraelcům stejně jako k ostatním, to je bez jakékoliv diskriminace, nebo se s pořadatelstvím rozlučte.

V Emirátech na to přistoupili – a byla radost dívat se na chování pořadatelů vůči hostům z Izraele. Do Abú Zabí přiletěla s výpravou izraelská ministryně sportu Miri Regevová. Hostitelé se k ní chovali galantně a dokonce jí udělali laskavost, když ji nechali dekorovat sportovce při těch medailových ceremoniálech, v nichž na stupních vítězů stáli Izraelci.

Z přístupu organizátorů nebylo možné zjistit, že mezi oběma zeměmi neexistují přátelské a tím méně diplomatické vztahy. Měl jsem z této skutečnosti velkou radost.

K dokonalosti chybělo jediné. Aby někdo z jedenácti Izraelců v Abú Zabí vyhrál zlato a v aréně Mubadala zazněla izraelská národní hymna. To by byl splněný sen – a okamžik výjimečného štěstí, jakých člověk zažije v životě méně než málo.

Nebudu napínat: stalo se. V neděli 28. října 2018. V kategorii do 81 kg nastoupil v poolu (skupině) D Sagi Muki. Všechny soupeře porazil, stejně tak v semifinále De Wita z Nizozemí a v boji o zlato Belgičana Casseho. Když ho rozhodčí označila za vítěze, bylo jasné, že se můj sen splní.

O něco později po finálovém zápase nastoupili čtyři borci na stupně vítězů. Medaile opět rozdávala členka izraelské vlády, v arabské zemi do té doby něco nevídaného. Když Miri Regevová došla k Sagimu Mukimu a pověsila mu na krk zlatý kov, oba se objali. Věděli, že je za okamžik čeká odměna z nejcennějších: v Emirátech, zemi formálně nepřátelské, zazní hymna židovského státu.

Miri Regevová měla slzy v očích. Pro ni, zlatého Mukiho, celý Izrael a jeho přátele všude ve světě to byl nezapomenutelný okamžik. Triumf zdravého rozumu, triumf pravdy, triumf fair play.

Prohlédnout si ho můžete na VIDEU níže – od času 1:36:25 hod.

•