Když jsem se ve čtvrtek (2. 2.) dozvěděl, že se britská labouristická poslankyně Kim Johnsonová omluvila za výrok, že nynější izraelské vláda je fašistická, okamžitě mě napadlo, jestli by se neměl omluvit rovněž Milan Knížák.
Proč i on? Hned to vysvětlím.
Také ke mně se vcelku pravidelně dostává „tvorba“ lidí, kteří po internetu šíří protiukrajinskou propagandu. Jde o „díla“ plná nenávisti a lží či polopravd a účelově deformovaných informací. Nemám s tím problém, byť jde o tu nejsmrdutější žumpu, protože znát názory a způsob práce „druhé strany“ považuji takříkajíc za svoji povinnost. Chceme-li proti ideovému nepříteli smysluplně bojovat, nemůžeme strkat hlavu do písku.
V těchto dnech se po internetu šíří email s nadpisem: „Už ani Knížákovi se to nelíbí. Kdo by to do něj řekl“.
Následuje opis podstatné části vyjádření profesora Milana Knížáka, které zveřejnil na svém webu (milanknizak.com) pod titulkem „Fialový spasitel“. Článek je hodně kritický vůči našemu současnému premiérovi („Profesor Fiala se musel zbláznit. Jeho hra na záchrance Ukrajiny je směšná.“), kriticky píše o protiruské hysterii u nás, Zelenského zesměšňuje slovy: „Počínání ukrajinského prezidenta na mne působí dojmem trapného ochotnického představení. Všechno se ve mně vzpírá uvěřit mu byť i jediné slovo.“ A pokračuje: „Petr Fiala prohlásil, že je to naše válka, ale já mu tímto odpovídám, že moje NE.“
Na takovéto hodnocení situace na Ukrajině (vyvolané brutální ruskou agresí; o té ale v Knížákově textu nenajdeme ani slovo - používá alibisticky neutrální označení: „V blízkosti naší země vypukla válka.“) má pan profesor bezpochyby právo. My máme zase právo tvrdit, že přesně to je voda na mlýn proruské propagandě. Tak inteligentní osobnost jako on to musí vědět; nejspíš mu to nevadí.
Milan Knížák nezveřejnil zmíněný text v těchto dnech, jak by se na první dojem mohlo zdát. Publikoval ho už minulý rok, 19. května. To jen kdosi z aktivní prokremelské páté kolony ho vyhrabal a se zpožděním posílá na všechny strany. Mnozí se ochotně nechají obloudit.
To ale není na celé věci to nejhorší.
Milan Knížák končí svůj článek takto:
„Chtěl bych uvést jen to, co ještě před nedávnem každý věděl: ukrajinský režim neměl s demokracií nic společného. Co tedy zachraňujeme?“
Otazník, pod ním jméno autora: Milan Knížák. Nic víc.
Podíváme-li se ale na závěr Knížákova článku ve verzi protiukrajinských propagandistů, čteme cosi navíc (zvýrazněno mnou):
„Chtěl bych uvést jen to, co ještě před nedávnem každý věděl: ukrajinský režim neměl s demokracií nic společného. Co tedy zachraňujeme? Ukrajinský fašismus?
M. Knížák“
Jakkoli je Knížákův text protiukrajinský, o ukrajinském fašismu nic nepsal. To jen lháři sloužící zájmům agresora si něco takového vymysleli, protože se jim to hodí do jejich hnusného počínání. Pan profesor jim pak dobře posloužil jako … však víme.
Není překvapivé, co zde šíří lidé, kteří jsou motivování ve vztahu k Ukrajině až patologickou záští. Občas ale nezaškodí si to připomenout.
Abych se ale vrátil na začátek. Milan Knížák se nemá, na rozdíl od poslankyně Kim Johnsonové, za co omlouvat. Sám se stal obětí odporných praktik sympatizantů s agresorem, kteří se neštítí vůbec ničeho. Napsal bych: Stydět by se měli. Kdyby ovšem věděli, co to hanba a stud je.
