Iracionalita fanatiků aneb Nejen kráska v nesnázích

Co ví průměrný Čech o Tunisku? Že je to turistická destinace, před časem stižená krvavými teroristickými útoky – a že v té zemi začalo Arabské jaro.

Hodně lidí si plete Tunisko (stát) s Tunisem (hlavní město), téměř každý ví, že součástí té země je ostrov Džerba a kdybyste se zeptali deseti lidí na ulici, jak se jmenuje tamní ministr zahraničí, troufnu si tvrdit, že ve stylu pořadu Nikdo není dokonalý by bylo skóre 10 (neví) ku nule (ví). Zde jsou ovšem všichni Češi omluveni, neboť špatný údaj je i na webu českého MZV. (Alespoň tomu tak bylo v době přípravy tohoto článku, v neděli 24/1 před  polednem). Důkaz uvádím na obr. 1.

Na pravou míru tedy uveďme, že ministrem zahraničí Tuniské republiky není Taieb Baccouche, ale Khemaies Jhinaoui, byť ten je ve funkci teprve krátce, od 12. ledna 2016. A právě s jeho jmenováním je spojena první iracionalita fanatiků, s níž chci čtenáře seznámit.

Jhinaoui je tuniský diplomat a jako takový byl navržen minulý týden na post ministra zahraničí; nahradit měl právě Baccoucheho. Během parlamentní debaty se ovšem dostal do nesnází a ačkoli byl nakonec zákonodárci schválen, obdržel, jak píše americký francouzskojazyčný konzervativní server Dreuz.info, nejméně nominací (v porovnání s jinými ministry): ze 186 přítomných poslanců bylo 134 pro, 29 proti a 23 se zdrželo hlasování.

Co proti němu opozice vlastně má ? Vytáhla starý  "hřích", který účelově upravila k obrazu svému – a obvinila Jhinaouiho, že je stoupencem normalizace vztahů s Izraelem, což je pro některé Araby hřích téměř smrtelný. Svoji konstrukci založila na následujícím. V době politického tání mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů (PLO) v polovině 90. let minulého století byla z iniciativy šéfa PLO Jásira Arafata a po dohodě s tehdejším tuniským prezidentem Ben Alim (a samozřejmě po ujednání s Izraelem) zřízena v Tel Avivu tuniská zájmová kancelář (a recipročně izraelská v Tunisku) – nejnižší forma styků mezi státy. Tehdy se situace jevila tak, že by Tunisko mohlo hrát výraznější roli v procesu mírového narovnání mezi Izraelem a Palestinskoarabskou autonomií. Kancelář v Tel Avivu měla také pozitivní vliv na turistický ruch (spíše ve směru cest Izraelců do Tuniska než naopak).

A nyní to podstatné: šéfem tuniské zájmové mise v Tel Avivu byl jmenován Khemaies Jhinaoui, což mu někteří protiizraelští fanatici v parlamentu nemohou odpustit, neboť v tom spatřují první kroky k normalizaci vztahů se  "sionistickým státem"  a Jhinaouiho vnímají jako protagonistu téhož (obr. 2).

Pomineme-li to nejzákladnější, že totiž normalizace vztahů mezi dvěma státy, pakliže jeden z nich není režimem hitlerovského či podobného typu, je v mezinárodní politice vnímána jako jev veskrze pozitivní, pak se musíme upřímně podivit nad mírou iracionality některých Arabů a s lítostí konstatovat, že "s takovýmto materiálem"  je nastolení trvalého arabsko-izraelského míru předem odsouzeno k neúspěchu. Kritizovat diplomata za pouhý fakt, že před dvaceti lety (zájmové kanceláře obou zemí, tj. Izraele v Tunisku a naopak, byly otevřeny v roce 1996) sloužil z pověření státu na té či oné misi je něco, co se zdravý rozum běžných lidí na Západě vskutku vzpírá pochopit.

Tato kauza je ale užitečná v tom, že víme, jak také může vypadat arabské uvažování. Dokonce ještě děsivěji, jak budu ilustrovat vzápětí. Naštěstí jsou mezi arabskými politiky také lidé uvažující racionálněji než protiizraelští fanatici v té či oné arabské sněmovně, a tak nominace Khemaiese Jhinaouiho na post šéfa resortu zahraničních věcí Tuniska byla schválena (a web Černínského paláce si může po víkendu opravit zastaralý údaj).

Pro úplnost dodejme, že v období hysterie kolem druhé intifády byly obě zájmové mise z iniciativy Tuniska v roce 2000 zrušeny. Nad tímto aktem vyjádřilo tehdy izraelské ministerstvo zahraničí politování, jak je patrné z obr. 3.

KRÁSKA V NESNÁZÍCH

Ještě absurdnější je kauza Amel Karboulové. Když se v lednu 2014 formoval tuniský premiér Mehdi Jomaa svůj kabinet, složený mimochodem pouze z nezávislých osobností, do funkce ministryně turistiky si vybral tehdy čtyřicetiletou Amel Karboulovou, moderní Tunisanku, která vystudovala Karlsruher Institut für Technologie ve Spolkové republice.

Také proti ní se zvedla v tuniské sněmovně vlna odporu – tentokrát kvůli tomu, že "navštívila Izrael". To je formálně vzato pravda (a co je na tom, vnucuje se odezva normálně uvažujících lidí), ve skutečnosti to ovšem tak horké nebylo. Karboulová se v roce 2006 měla zúčastnit jednoho programu OSN zaměřeného na palestinskoarabskou mládež a z čistě technických důvodů musela přiletět na izraelské Ben Gurionovo letiště. Sama říká, že "jako Arabka a muslimka  byla několik hodin vyslýchána izraelskou bezpečností a opustila zemi, aniž by vyšla z letiště".

Nakonec byla sice parlamentem jako ministryně schválena (149 poslanců pro, 20 proti, 24 se zdrželo), nicméně následně se přesto rozhodla podat do rukou premiéra demisi – s tím, ať on sám rozhodne o jejím osudu. Technokrat Mehdi Jamaa ovšem její rezignaci nepřijal a Karboulová pak sloužila po celé období fungování jeho vlády, tj. do února 2015. Dodejme, že tím její nesnáze s fanatiky neskončily. V dubnu 2014 ji parlament vyzval, aby vysvětlila, proč povoluje Izraelcům vstup do země. Karboulová reagovala vyjádřením :

• Tunisko doufá, že bude moci během poutního svátku Ghriba (židovská náboženská pouť konaná na Džerbě u příležitosti svátku Lag Ba Omer - LS) přivítat tisíce izraelských turistů. To by posílilo obraz Tuniska v zahraničí coby tolerantní země, která je otevřená všem náboženstvím.

Pro normálně uvažující lidi názor rozumný, pro fanatiky nepřijatelný. A o tom to celé v principu je.

•

... obr. 1/Web českého ministerstva zahraničí. Šipka ukazuje na jméno tuniského ministra zahraničí, který  ovšem  nebyl  24/1 už bezmála dva týdny  ve funkci.

... obr. 2/Web Dreuz. info. Referuje o kontroverzi kolem Jhinaouiho působení v tuniské zájmové sekci v Tel Avivu. Šipka ukazuje na pasáž hovořící o tom, že jmenování diplomata do čela této mise považuje opozice za  zárodek normalizace vztahů mezi oběma státy.

... obr. 3/Izraelské ministerstvo zahraničí na svém webu vyjádřilo  22. 10.  2000 politování nad rozhodnutím tuniské vlády zrušit zájmové sekce obou zemí. 

 ... obr. 4/Amel Karboulová/Zdroj: Change-leadership.net.

... obr. 5/Tunisko-Džerba: místo rozmanitých kultur./Foto: Autor blogu.