„Advokátka a spisovatelka, podle níž vše začíná a končí v rodině“ (dle její vizitky na blogu iDNES), a také bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová publikovala článek „K čemu jsou na světě ženy“ (na blogu 15. 1.).
Hned v úvodu (perexu) píše:
? Odpověď na základní otázku všehomíra, proč jsme my ženy na tomto světě, bychom po všech těch staletích výskytu člověka na planetě měli mít perfektně promyšlenou.
Nevím, jestli tu otázku mají promyšlenou všechny ženy jako pokolení, nicméně Daniela Kovářová ji zjevně promyšlenou má.
Máme ji ale promyšlenou i my muži?
Pohybuje-li se autorka v dimenzi charakterizované pojmem „všehomír“, pak jako jeden z množiny mužů nemohu nezajít pro odpověď na místo nejvyšší, tedy za Stvořitelem žen (a ovšem i mužů). Tedy do prvních dvou kapitol Bible.
Při pročítání článku Daniely Kovářové mě upoutala její zmínka o mateřství ( v moderní době bych asi měl upřesnit, že na mysli má mateřství žen). Autorka uvádí:
? Neznalec moderních pořádků možná bez uvážení vystřelí od boku, že ženy jsou na světě proto, aby se staly maminkami a povily nové generace. Jenomže takový odvážlivec by se dočkal obecného opovržení, protože degradovat ženskou úlohu na prostou reprodukci se už nenosí ani v našich zeměpisných šířkách.
Pro mnohé možná překvapivá zajímavost: ani Bible nedegraduje ženskou úlohu na prostou reprodukci.
Co tedy říká?
V prvních dvou kapitolách úvodní knihy Genesis nalezneme dva záznamy o stvoření člověka. První je v kapitole I:
? I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi ... .“
Plození, množení a naplnění země je klíčový pokyn Stvořitele určený lidem (snad i ateisté uznají, že zcela logický). Na co ale chci položit důraz: je to úkol pro oba, pro muže i ženu., pro ženu i muže. Spatřuji v tom jasný princip rovnosti. Jistěže každý má v tomto úkolu svoji roli a funkci, ale jako poslání je to záležitost obou.
Druhý biblický záznam o stvoření člověka je zapsán v kapitole II (knihy Genesis). Nechme stranou tajemství, jestli oba záznamy popisují jeden a týž stvořitelský akt, anebo jde o stvořitelské činy dva; toto je komplikovaná biblická otázka. Pro naše téma je podstatné něco jiného. Cituji ze zmíněné kapitoly II:
? I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. V další části popisuje kniha Genesis zřízení zahrady v Edenu, její popis (čtyři řeky) a pokyny pro člověka, který do ní byl postaven Pak přichází pro nás klíčové sdělení: I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ (…) I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
Podle biblického záznamu byla tedy žena Stvořitelem učiněna jako pomoc člověku (= muži) rovná. Opět je zde patrný, tentokrát už uvedený výslovně, princip rovnosti.
Jedna věc jsou Stvořitelovy principy (výše uvedené), druhá, jak si lidé (Jeho stvoření) počínali ve vztahu mezi muži a ženami později v praxi.
Z výše uvedeného vyplývá, že nelze ženu degradovat na bytost, která je „odsouzena“ k prosté reprodukci, kterážto degradace pak měla své pokračování v tom, že muži udělali z žen stvoření druhé kategorie. Přesněji, nelze si tak počínat bez toho, že bychom porušili ducha poselství prvních dvou kapitol knihy Genesis.
Proč jsou tedy ženy na světě? Aby naplňovaly „ruku v ruce“ s muži stvořitelský záměr a současně, aby byly mužům ku pomoci jako rovnocenná pomoc. Lidé obdaření rozumem, což je jeden z největších stvořitelských darů, jistě chápou, jak bylo tehdy myšleno.
... ilustrační foto/pixabay.com
