I devadesátiletý politik může být modernista

Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

Tunisko považujeme za liberálnější mezi muslimskými zeměmi. V některých ohledech ještě víc než například Egypt. Tam v hotelu uklízečku nepotkáte, tuto funkci vykonávají pouze mladí muži. V Tunisku nikoli, uklízejí i ženy.

Prvním významným příspěvkem ke zrovnoprávnění mezi muži a ženami,  třebaže nikoli absolutní, ale jen v některých oblastech, přinesl tzv. Code du statut personnel – soubor právních norem, který začal platit v lednu 1957. Tehdy se začaly psát dějiny moderního Tuniska. Klíčovým ustanovením byl zákaz polygamie (v muslimském pojetí, tj. max. 4 manželky) –  nyní je povolena manželka jedna, další až po rozvodu se stávající ženou.

Prezident Essebsi patří k těm, kdo chtějí v trendu zrovnoprávnění pokračovat. Minulý měsíc podepsal zákon schválený parlamentem, který - poprvé v arabském světě - trestá domácí násilí spáchané vůči ženám.

Dalším krokem má být zrovnoprávnění žen s muži v záležitostech týkajících se dědického řízení a pozůstalosti. Už byla z prezidentova popudu vytvořena zvláštní komise, která se bude tímto tématem zabývat.

Jako mimořádně citlivá záležitost se jeví další prezidentova iniciativa. V neděli (13/8) se vyslovil pro změnu dekretu z roku 1973, v němž je uvedeno, že pokud se chce tuniská muslimka provdat za nemuslima, může tak učinit pouze za předpokladu, že nemuslim přestoupí na islám. S tím bych chtěl Essebsi skoncovat.

Proč taky ne – v moderní době, v 21. století, by mělo být rozhodnutí na obou mladých (dospělých) lidech. A na nich také je, aby zvážili případná rizika „dvoureligiózního“ manželství, která samozřejmě existují, ne že ne.

Prezidentova iniciativa je současně testem tolerance na straně představitelů islámského náboženství. A tady to začalo povážlivě skřípat. Nezvedl se stoprocentní odpor, ale i ten stávající dává tušit, že tak snadné to nebude. Essebsiho sice podpořil současný Velký muftí Tuniska Sheikh Othman Battikh, nicméně skupina čtyřiadvaceti islámských učenců v čele s bývalým Velkým muftím Hamdou Saidem se postavila zásadně proti.

Aktivisté se odvážili malé rebelie: vyjádřili nesouhlas s postojem současného Velkého muftího a ve svém prohlášení připomínají „konstanty“ islámu a stejně tak tuniské ústavy, kde se praví, že islám je v Tunisku státním naboženstvím. (Což ovšem nikterak nevysvětluje, proč by si muslimka nemohla vzít nemuslima – a žít s ním v Tunisku. Čeho se učenci vlastně bojí? Oslabení svého vlivu na společnost?)

Prezident Essesbi je přesvědčen - a tady se pohybuje na hodně tenkém ledě -, že islám není v konfliktu s demokracií a vývojem směřujícím k pokroku. Doslova uvedl: „V Tunisku jde demokracie ruku v ruce s respektem vůči islámu.“

Řečeno slovy Masaryka juniora: Možná, že jde, ale musí počítat s tím, že to dá ještě pořádnou fušku. Varováním budiž zmíněná „iniciativa čtyřiadvaceti“.

Podle Ahramonline.

•

... tuniský prezident Beji Said Essebsi, v českém přepisu Al-Bádží Qáid as-Sabsí. (Zdroj: Web PRESSTV.)