• Hledal jsem včera (25/11) večer cosi na serverech, když na jednom z nich se objevila ta smutná zpráva. Zprvu se tomu ani věřit nechce, ale vzápětí se s tím člověk musí smířit.
Každý to máme jinak. Já, když se řekne Hapka, vybaví se mi Lorelay. Geniální melodie jednoho z nejoblíbenějších českých filmů mého mládí. Jmenoval se Den pro mou lásku s jedinečnou Martou Vančurovou, jejímž partnerem byl předabovaný Vlastimil Harapes. Silný příběh o náhlé smrti dítěte. Bylo mi dvacet když vznikl a patří k dílům, na něž se nezapomíná. Zejména pak na výkon paní Vančurové, jmenovitě v okamžiku, kdy se na nemocniční chodbě dozví tu nejděsivější zprávu, jakou matka může slyšet. To divák snad ani nedýchá ...
Petr Hapka, jeden z našich nejlepších tvůrců ve svém uměleckém oboru, má na kontě bezpočet melodií, jež můžeme hodnotit v superlativech. Pro mě ale byl, je a bude spojen s Lorelay. Čas od času, když chci zapomenout na všední starosti, nasadím si sluchátka, zapnu v obýváku keyboard a zahraju si tu unikátní skladbu v c moll. Jenom a pouze pro sebe. Udělám to za okamžik, sotva uložím tento článek. Na Hapkovu počest.
Možná to vypadá neuctivě, když píšu Hapka. Je to záměr. Řeknete-li Svoboda a máte-li na mysli autora muziky k Drákulovi, musíte přidat i křestní jméno Karel. Řeknete-li Štaidl, musíte upřesnit, o kterém z obou bratrů hovoříte.
Máte-li ale na mysli autora Lorelay, pak stačí říct pouze Hapka. Protože Hapka je jenom jeden, jediný a jedinečný. Asi jako Gott.
Díky Petře. Za Lorelay – a vlastně za celou Vaši hudební krásu. Jste daleko a přece tak blízko. To, co jste vytvořil, je právě tak nádherné jako harleye v motorismu a ženy, jimiž jste se obklopoval. Galerie klenotů, nad nimiž ční Vaše bílá hříva. Takový zůstanete v naší mysli napořád.
•
Píseň Lorelay je možné si poslechnout po kliknutí SEM – po otevření stránky klikněte ještě na tlačítko LISTEN vpravo.
