Prestižní cyklistický závod samozřejmě nekončí, pokračoval 8/5 na Sicílii čtvrtou etapou. Za sebou má unikátní izraelskou část, která vejde do dějin jako cosi mimořádného. Bohužel má i své stinné stránky.
Smysl „Gira v Izraeli“ byl dvojí. Podpořit cyklistiku v hostitelské zemi a představit „trochu jiný Izrael“. Izrael moderní, prosperující, fandící sportu, bezpečný. Viděný jinak než optikou konfliktu s Araby. Viděný reálným pohledem jako normálně fungující demokratický stát, byť s bezpočtem lokálních specifik.
Sport je pro tento účel ideálním prostředkem. Tedy pokud se do něj netahá politika. Přesněji pokud do něj fanatici netahají politiku. Fanatici nenavidějící Izrael a mající hysterický záchvat, kdykoliv jakýkoliv mezinárodní řídící orgán jakéhokoli sportu rozhodne o tom, že se v Izraeli bude konat normální sportovní podnik.
Kdo nenávidí Izrael, bezbřeze, iracionálně, zaslepeně, tomu vadí vše, co zvyšuje prestiž židovského státu. A tu je podnik typu Gira s to zvýšit mimo jakoukoli pochybnost.
/1
O první politické faux pas, byť jiného druhu než níže uvedené „2“ a „3“, se postarali sami pořadatelé z Mezinárodní cyklistické unie (ICU), když první etapu, která byla naplánovaná do izraelského hlavního města, umístili ve svých oficiálních materiálech do „Západního Jeruzaléma“.
Je to stejné, jako kdyby někdo po sjednocení Berlína hovořil o tom, že ten či onen sportovní podnik se bude konat v Západním Berlíně. To totiž vyvolává dojem, že kromě Západního Berlína existuje také Východní Berlín, tedy že politická geografie zná „dva Berlíny“, což už dávno není pravda.
Stejné je to i s Jeruzalémem. Od faktického sjednocení města po červnové válce 1967 a následném uzákonění tohoto stavu izraelským parlamentem (1980) existuje pouze jeden Jeruzalém – hlavní město Státu Izrael. Giro d ´Italia 2018 tedy začínalo v Jeruzalémě, nikoli v Západním Jeruzalémě. Pokud by toto označení (Západní Jeruzalém) zůstalo, vyvolalo by dojem, že snad existuje také Východní Jeruzalém, tedy jiné město, které není součástí metropole moderní židovské republiky. Něco takového jednak není pravda, jednak je pro izraelskou stranu absolutně nepřijatelné.
Izraelská vládní místa reagovala jednoznačně.
- V Jeruzalémě, izraelském hlavním městě, není žádný východ nebo západ. Existuje pouze jeden sjednocený Jeruzalém. ... Pakliže se formulace nezmění, izraelská vláda nebude partnerem tohoto podniku, uvedli ve společném prohlášení misnistryně sportu Regevová a ministr turistiky Levin.
Hrozící konflikt se podařilo zažehnat. ICU zařídila změnu v informačních materiálech – a místo Západní Jeruzalém používá od 30. 11. 2017 správné označení Jeruzalém.
/2
Druhý příběh politizace sportu související s Girem 2018 happy endem neskončil. K němu je nutné úvodem říci, že kromě profesionálních stájí nejvyšší světové úrovně se Gira účastní na divokou kartu také tým ICA (Israel Cycling Academy), který je součástí „druhé ligy“ světové cyklistiky – soutěží v rámci UCI Continental Circuits. Členem stáje je i Čech Daniel Turek (do nominace pro letošní Giro se ovšem „nevešel“), sportovním ředitelem pak další Čech, René Andrle, někdejší profesionální cyklista.
Izraelská stáj ICA získala v září 2017 vynikající posilu z Turecka – poprvé z muslimské země. Ahmeta Örkena. Bylo do něj vkládáno mnoho nadějí, avšak ta zanedlouho vyprchala. Na vině nebyl sport, výkony cyklisty případně doping nebo něco podobného, ale - politika. Šestého prosince 2017 oznámil americký prezident Trump, že uznává Izrael jako hlavní město Izraele (s čímž souvisí přesun ambasády) – a tato politická záležitost měla v tomto prapodivném světě vliv na to, že Örken už v izraelském týmu není. Protiizraelská nenávist udělala své.
René Andrle k tomu řekl pro iDnes/Sport letos 1. května toto:
- Rozhodl velký tlak jeho turecké rodiny. Ta byla najednou rezolutně proti, aby za nás jezdil.
Server upřesnil, že „vliv na jeho odchod mělo oznámení Donalda Trumpa o přesunu ambasády USA do Jeruzaléma“ a zeptal se: „Örken sám chtěl i pak u vás zůstat?“
Andrle:
- Ano. Je to perfektní kluk, skvěle zapadal do party, měl výborná tréninková data. Ale tlak matky, bratra a sousedů z jeho města byl na něj až příliš silný. Že musel odejít, je velká škoda. Tohle by se dít nemělo.
Nemělo, ale děje. Logiku v tom ovšem nehledejme. Jen si můžeme postesknout, že právě takovýto druh uvažování patří mezi důvody, kvůli nimž není v regionu trvalý mír, tedy pokud jde o vztahy mezi Araby a Izraelem.
/3
Pozoruhodné je, že na Giru 2018, a tedy i v Izraeli, startovaly dvě stáje z arabských zemí Perského zálivu. Bahrajnská Bahrain-Merida a UAE Team Emirates ze Spojených arabských emirátů. Ovšem ani v jednom nesoutěží ani jeden cyklista z těchto zemí. V bahrajnském: Italové, Slovinci a Bělorus, v emirátském Italové, Kolumbijec, Nor a Slovinec.
Ovšem ani to nezabránilo hysterické reakci palestinských Arabů. Jejich olympijský výbor vydal prohlášení, v němž se praví, že účast týmů z obou zemí Zálivu znamená vražení nože do zad palestinského lidu, který přináší velké oběti a poskytuje (ta účast) bezplatnou službu okupaci.
Je to trapné. Palestinští Arabové, chtějí-li dosáhnout mírového narovnání, nemají jinou možnost než jednat s izraelskou reprezentací. Exministr zahraničí, legendární Abba Eban, na adresu Arabů kdysi řekl:
- They never miss an opportunity to miss an opportunity. (Nikdy nepromarní příležitost promarnit příležitost.)
Nejen to. Nikdy nepromarní příležitost napadat a dehonestovat Izrael – a to ani v případech, které s nimi vůbec nesouvisí. Anebo má Giro v Izraeli souvislost s Palestinskouarabskou autonomií? Pokud se nepletu, časovka i obě etapy vedly územím, které si nenárokují a které jim patřit nebude, i kdyby se Izraelci – a to je něco, co se nikdy nestane a stát nesmí – stáhli na hranici linie příměří ze 4. června 1967.
Zdá se, že jim vadí i existence Izraele ve zmíněných hranicích. A s takto uvažujícími politiky má být uzavřen mír? Nemožné! S nimi opravdu ne.
