Dmul jsem se štěstím

Co je štěstí? Muška jenom zlatá? Nikoliv. Štěstí je, když intelektuál těšící se světové prestiži má na nějakou záležitost stejný názor jako vy. Přesněji: vy jako on.

Tím intelektuál je žurnalista a spisovatel Fareed Zakaria a tou "záležitostí" Donald Trump.

V US prezidentské kampani  jsem sympatizoval s jiným kandidátem (Ted Cruz) a na svém blogu jsem Trumpa několikrát kritizoval.

Pak byl Trump zvolen – a co to znamenalo? Konec světa? Nikoli. Stalo se to, co už vícekrát předtím, když vyhrál někdo, komu jsem nefandil. Před Tumpem to byl Obama. Nicméně stal se prezidentem a mně nezbylo, než volbu respektovat a Obamovu politiku hodnotit kriticky, ale spravedlivě – v souladu se svým politickým přesvědčením a svědomím.

U Trumpa je tomu naprosto stejně. A tak se stalo, že jsem ho ve svých textech několikrát pochválil. Naposledy za zásah v Sýrii. (Však jsem to v diskusích schytal, pro některé čtenáře jsem ten největší idiot pod sluncem – vlastně druhý největší: ještě hůř dopadli ti, kdo mé články publikují.)

Pak jsem v úterý 18/4 narazil na portále Forum 24  na text Jana Jandourka, v němž čtenáře seznamoval s obsahem článku Fareeda Zakarii, který vyšel ve Washington Postu 13. dubna (tam pod názvem „Liberals have to avoid Trump Derangement Syndrome“.)

Zaujaly mě dva autorovy postřehy.

První: „Konzervativci zřejmě chápou Trumpův obrat lépe než liberálové.“ Souhlasím. Považuji se za konzervativce a s tím, co Trump dělá jinak, než mnozí čekali, nemám problém. Napsal jsem k tomu (10/4):

• Spojené státy se nemohou zbavit odpovědnosti za svět, i kdyby sebevíc chtěly. Donald Trump je toho jasným důkazem. Nový prezident byl donucen, a netrvalo to tak dlouho, překročit svůj stín. (...) Předvolební heslo AMERICA FIRST není zapomenuto. Pouze rozšířeno a konkretizováno.

A Zakaria píše 13/4 (to je druhý postřeh):

• Pokud jde o mě, byl jsem na Trumpa dost tvrdý a útočil jsem na téměř každý politický návrh, který pronášel během kampaně. Těsně před volbami jsem ho označil za ‚rakovinu americké demokracie‘ a vyzval jsem voliče, aby ho odmítli. Ale oni to neudělali. Nyní je prezidentem. Domnívám se, že mým úkolem je hodnotit jeho politiku nestranně a vysvětlit, proč je podle mého názoru moudrá, nebo není.

Ano, takto uvažuje soudný a rozumný člověk s nadhledem. Nikoli antitrumpovský zavilý fanatik. Dmul jsem se štěstím při myšlence, že v tomto jsem se Zakariou zajedno. Kdybyste byli na mém místě – a někteří názorově možná jste – museli byste zvolat stejně jako já: Není to povznášející?  Věřte, že je.