Otázka pro pamětníky. Jak reálné nebezpečí představoval pro komunistický režim v roce 1977 Václav Havel? Sám o sobě nulové. Proč tedy ta děsivá hysterie v oné době? Odpověď je zřejmá.
Protože tehdejší režim měl totalitní charakter - byl totalitou. Co to znamená? Jednoduše: existovala pouze jedna pravda, a to pravda vládců. Cokoli jiného, jakýkoli jiný politický názor (zdůrazňuji: politický názor) , který nebyl v souladu s jejich pravdou, byl názorem protistátním. A kdo ho hlásal, byl zločinec. (Kdo si myslí, že přeháním, nechť si přečte tehdejší trestní zákon i s tím „správným“ výkladem, zejména pak paragraf o pobuřování a jemu podobné. Něco vskutku obludného.)
Také Husákův režim chtěl, aby se západní politici a jiné osobnosti svobodného světa nestýkali s Havlem a ostatními disidenty. A jak jsme to vnímali tehdy my, demokraticky smýšlející občané ČSSR zajímající se o veřejné dění?
Mluvit mohu pouze za sebe.
Každý západní politik, a nebylo jich mnoho, který se setkal s disidenty, byl v mých očích hoden úcty. A naopak: kdo akceptoval přání komunistických vládců a disidenty ignoroval, byl zbabělec.
Dnes je v podobné disidentské pozici dalajláma. Můžeme se ptát stejně jako v úvodu článku: Jaké reálné nebezpečí představuje pro čínský komunistický režim v roce 2016? Nulové. Logicky: strana a vláda, stejně jako tehdy v ČSSR, stojí na pevných základech, dělají pro své občany tu nejlepší politiku, jakou si lze jen vysnít – a tudíž jeden náboženský vůdce pevné pouto mezi lidem a jeho vládou nemůže z principu ohrozit. Tak proč ta hysterie, nikoli nepodobná té, kterou vyvolal režim v ČSSR po vzniku Charty 77?
Stejná odpověď: Protože současný čínský režim je z politického hlediska režimem totalitním. Chová se stejně jako režim československý během období tzv. normalizace. Tragické je, že ho v tom způsobem, o němž se nám v listopadu 1989 nesnilo ani v těch nejčernějších představách, podporují špičky demokratického českého státu.
Tragické je to vlastně dvojnásobně, neboť Čína vede válku nikoli s politickým, ale s duchovním představitelem. Ano, dalajláma už není politickým představitelem tibetského národa. Uvedl to on sám při rozhovoru na televizním kanále ČT24 v sobotu 22/10. Nabízím přepis jeho slov, s nimiž by se měli seznámit všichni ti, prezidentem Zemanem počínaje, kdo považují setkání minitra Hermana s dalajlámou za nepatřičný exces.
Dalajláma:
- V roce 1969 jsem prohlásil, že o tom, jestli má institut dalajlámy pokračovat nebo ne, rozhodne tibetský národ. Pak, v roce 2001, se podařilo uspořádat volby, zvolit politické vedení a já jsem částečně odstoupil. Potom, po deseti letech, v roce 2011, jsem se zcela zbavil veškeré politické odpovědnosti. A to nejenom pro sebe, ale z hlediska celé tradice, která je stará čtyři staletí, podle níž byl dalajláma nejvyšším představitelem světské i duchovní moci. Teď už to tak není. Já jsem to udělal dobrovolně, šťastně a hrdě. V budoucnosti dalajláma, pokud lidé budou chtít dalajlámu udržet, už bude aktivní jen na duchovním poli. Nebude nijak souviset s politikou.
Považuji toto vyjádření za naprosto zásadní. S poukazem na to, co obsahuje se ptám, proč prezident Zeman a spol., včetně těch kdo s ním spolupodepsali Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů z 18/10, nepromítl popsané skutečnosti do svého vztahu a své politiky vůči dalajlámovi a proč setrvale podporuje nenávistný a iracionální postoj čínských komunistů?
