Číše čistého vína aneb Proč nevěřím v mírovou dohodu

COGAT je zkratka izraelského úřadu pro koordinaci vládních aktivit na Teritoriích, tj. v Judeji, Samaří a Pásmu Gazy. Na svém Twitteru zveřejnil poučný videoklip: jak fungují letní dětské tábory Hamasu.

COGAT 15. července 2019 napsal: Teroristická organizace Hamasu zahájila každoroční letní programu, který učí tisíce dětí v Pásmu Gazy, jak provádět teroristické činy proti civilistům a zároveň vštěpuje do jejich myslí nenávist. Představte si, co (užitečného) by se místo toho mohli naučit.

K tomu je ke zhlédnutí krátké video, které bychom mohli opatřit podtitulkem „Najdi rozdíl“. Závěrečné otázky ve videu znějí: „Kam byste poslali své děti vy? Kam byste poslali děti v Gaze?“

• VIDEO/COGAT Twitter/00:49 sec

COGAT také zveřejňuje údaje o humanitární a technické pomoci, která je týden co týden, jak to bezpečnostní situace dovolí, posílána z Izraele prostřednictvím kamionové dopravy do Pásma. Tady je ikonografika z posledního období:

... ve dnech od 30/6 do 6/7/2019 bylo přes přechod Keren Šalom posláno do Pásma Gazy 1857 nákladních vozidel s více než 55 tisíci tunami potravin, zdravotnického a jiného materiálu. (Zdroj: COGAT Twitter)

... od 7/7 do 13/7 bylo do Pásma posláno 1915 nákladních vozidel s téměř 57 tisíci tun nejrůznějšího materiálu včetně potravin, zdravotnických potřeb atp. (Zdroj: COGAT Twitter)

A jak reagují palestinští Arabové? Samou vděčností zasypávají Izrael raketami a minometnými střelami – tu více, tu méně, v závislosti na tom, zda bylo Egyptem zprostředkováno příměří či nikoli (ovšem ani příměří není zárukou toho, že Izrael nebude raketami napadán). A občas nějaký ten vysoký představitel Hamasu vyjeví na veřejnosti „soukromý názor“, že Židy je zapotřebí napadat a zabíjet všude ve světě. Jako minulý pátek (12/7) Fathi Hammad, člen politbyra Hamasu:

Celé video (trvá 1 min 18 sec) si můžete pustit po    KLIKNUTÍ NA TENTO ODKAZ.

Bloger iDNES Karel Orlík zveřejnil 15/7/2019 pozoruhodný text „Jakou má šanci Dohoda století?“ V diskusi pod ním jsem vyjevil názor, který není populární a nezní libě uším většiny posluchačů:

• Ani Dohoda století, ani žádná jiná. Mír s palestinskými Araby je v principu nemožný. Zní to tvrdě, ale je to syrová i surová pravda. 

Ano, vážení čtenáři, já definitivní mírové uspořádání mezi Izraelem a palestinskými Araby prostě nevěřím. Už dlouho nevěřím. Slova Fathiho Hammada jsou jedním z mnoha důvodů.

Nevěřím, že by nastal mír, kdyby se Izrael stáhl na hranice z června 1967. Kdyby se vzdal kontroly nad oblastmi B a C v Judeji a Samaří a umožnil na celém teritoriu Předjordánska vznik „státu Palestina“ s hlavním městem východním Jeruzalémem. Kdo si to myslí, podléhá stejné iluzi jako ti politici v roce 1938, kteří byli přesvědčeni, že po odstoupení Sudet ve prospěch Německa zajistí kontinentu mír. Bylo to přesně naopak. Sudetská oběť byla předehrou k největší válce v dějinách.

Stejně tak na Blízkém východě. Kdyby se Izrael vzdal vojenské kontroly nad Judeou a Samařím (resp. nad jejími ze strategického hlediska klíčovými částmi, mimo jiné jde o údolí Jordánu), byl by to pro jeho nepřátele projev slabosti a první krok k ještě horší válce než byla ta z roku 1973: opět by mu totiž šlo o holou existenci. A kdo by proti němu vedl boj, když má s Egyptem a Jordánskem mírovou smlouvu? Hamas, Íránem vyzbrojený Hizballáh v Libanonu, samotný Írán a v neposlední řadě syrský režim.

Že je to fantasmagorie? Nemysleli si snad stoupenci Chamberlaina ve dnech po podpisu potupné dohody v Mnichově totéž o každém, kdo tvrdil, že za rok bude v Evropě zahájena světová válka?