Patří k osobnostem, kterých si vážím, jejichž úsudek a názory vnímám s respektem. Za mých mladých let ho znal snad každý pod jménem Anatalij Ščaranskij. Disident, politický vězeň sovětského režimu.
A také „uznik Siona“ – toto označení jsme pravidelně slýchali v ruském vysílání rozhlasové stanice Hlas Izraele na krátkých vlnách, odkud jsme čerpali svobodné informace z té země. Uznik Siona – Vězeň Sionu.
Zatčen byl v roce 1977 za Brežněvovy diktatury, o devět let později, v roce 1986 za Gorbačovova uvolnění, propuštěn výměnou za v USA odsouzeného československého špiona Köchera; součástí výměny byly kromě dvou jmenovaných i další osoby.
Ščaranskij odešel do Izraele a změnil si jméno na Natan Šaransky. Kromě jiných aktivit založil politickou stranu a sloužil své zemi jako ministr v čele několika resortů a také jako místopředseda vlády. V letech 2009 až 2018 zastával post předsedy Židovské agentury. Je spoluzakladatelem vzdělávací nadace „One Jerusalem“. Ta na svém webu uvádí: „Máme jeden cíl – zachovat sjednocený Jeruzalém jako nerozdělené hlavní město Izraele.“ (Autor tohoto článku patří mezi signatáře tzv. Jeruzalémské petice, v níž lidé z celého světa vyjadřují podporu uvedenému cíli nadace.)
V souvislosti s úmrtím Michaila Gorbačova (30. 8. 2022) se na Šaranského obrátil zpravodajský server The Times of Israel s žádostí o jeho vyjádření k této významné osobnosti Sovětského svazu („Sharansky: Gorbachev wouldn’t have released Soviet Jews if not for global pressure“/31. 8. 2022).
Základní myšlenka (obsažená v titulku článku): Gorbačov by neumožnil Židům v SSSR vystěhovat se ze země, nebýt globálního tlaku.
Šaransky má za to, že Gorbačov vnímal vysokou cenu, kterou sovětský režim platil kvůli svým politickým represím; to ho přesvědčilo, aby zmírnil politiku vůči sovětským Židům a umožnil jim emigrovat. Nebylo to tedy kvůli nějakým zvláštním sympatiím, které by k Židům choval. „Gorbačov silně věřil v komunismus a byl přesvědčen, že myšlenky Marxe a Lenina jsou skutečně tím nejlepším, ale současně si byl vědom toho, že tento systém v Sovětském svazu nefunguje,“ říká Šaransky a podotýká: „Chápal, že je potřeba dát lidem větší míru svobody, více občanských práv a ekonomických příležitostí. Neporozuměl ovšem tomu, že když dáte lidem trochu svobody, budou požadovat hodně svobody.“
Bývalý disident připomněl, že během Gorbačovovy první cesty na Západ, ještě předtím, než se stal sovětským vůdcem, byl neustále dotazován na situaci Židů v SSSR, na Ščaranského a Andreje Sacharova, a on odpovídal, že neví, kdo ti lidé jsou. Nechápal, proč kvůli nim platí Sovětský svaz tak vysokou politickou cenu.
Šaransky také uvedl, že poté, co Gorbačov začal propouštět politické vězně včetně Židů (připomeňme: byl mezi nimi i Šaransky) se začal spolu s vedením režimu obávat, že nastane masová emigrace, což následně vyvolá politickou nestabilitu. Proto se režim pokusil emigraci znovu omezit.
Teprve po návštěvě M. Gorbačova ve Washingtonu, DC v prosinci 1987 na summitu Reagan – Gorbačov, kterému předcházela proslulá Neděle svobody (250tisícová demonstrace na podporu sovětských Židů konaná 6. 12. 1987 na promenádě National Mall), začal Kreml zmírňovat opatření týkající se vystěhovalectví.
Šaransky po pravdě přiznal, že Gorbačov nebyl antisemita. Netrpěl předsudky typickými pro Stalinův a Brežněvův režim. „Ale nevzpomínám si na žádný jeho konkrétní projev sympatií vůči Židům,“ dodal někdejší vězeň Sionu.
Závěr: Byla Gorbačovova politiky dobrá pro sovětské Židovstvo? Na tuto otázku Šaransky odpovídá: „Ano, to byla“ Je tu ovšem jedno „ale“: „Bez tlaku a boje židovského světa za sovětské Židy podporovaného Ronaldem Reaganem a dalšími světovými vůdci by Gorbačov pravděpodobně takovou politiku nikdy nedělal.“
Jsem stejného názoru. A těší mě, že totéž si myslí i takový morální velikán, jakým je Natan Šaransky.
