Izraelský ministerský předseda během své nynější návštěvy Spojených států hovořil jako exkluzivní host s některými americkými médii. Jedním z nich byl i zpravodajský kanál MSNBC.
V pořadu moderátorky Grety van Susterenové byl Netanjahu dotázán na momentální politický hit – tzv. dvoustátní řešení. Ačkoli si mnozí myslí opak, není to nic víc a nic méně než jedno z více variant řešení problému mezi Izraelci a palestinskými Araby, nikoli jediné možné. Což je ovšem téma na širokou analýzu.
Nyní si všimněme toho, co k tomu host z Jeruzaléma ve studiu uvedl:
- Vždycky jsem říkal, že nejsou důležité nálepky; důležitý je obsah.
A pokračoval: Mír vyžaduje, aby Palestinci konečně akceptovali židovský stát a dali vale myšlenkám a fantaziím na jeho zničení. Izrael si musí ponechat právo na bezpečnostní kontrolu na teritoriu ležícím západně od řeky Jordánu. Důvod je prostý: Jinak se k moci v palestinských oblastech dostane islamistický režim, který podminuje mír a celý Střední východ.
K otázce osad. Je i není to problém. Podle premiéra skutečné jádro konfliktu mezi Izraelci a Palestinci nespočívá v té či oné osadě nebo v té či oné komunitě, ale v přetrvávajícím a trvalém (palestinskoarabském - LS) odmítání uznat židovský stát v jakýchkoli hranicích.
A přidal zásadní argument:
- Opustili jsme Pásmo Gazy, kde žije polovina Palestinců. Vrátili jsme se k hranici z roku 1967, zlikvidovali jsme osady a dokonce vykopali naše hroby. Ale oni nevyužili nabyté země k nastolení míru. Vypálili na nás 25 tisíc raket a vykutali tunely sloužící k teroru.
Můžeme shrnout. Myslet si, že návrat Izraele k hranicím z roku 1967, pokud jde o oblast Západního břehu, a tedy její vyklizení a přenechání Arabům přinese do Svaté země mír je právě takový omyl, jakému mnozí podlehli v roce 1938, když si mysleli, že přenechání československého pohraničí (Sudet) Hitlerovi přinese Evropě mír.
Dnes víme, že Hitler chtěl víc – přechodně to získal a Evropa za to zaplatila ztrátou míru. Co všechno to znamenalo, rovněž víme. Peklo na zemi. Bohužel mnozí dnes nechtějí vidět, že i Arabové žádají víc. Byť někteří, stejně jako tehdy Hitler, říkají, že nikoli. Ze lži je ovšem usvědčuje fakt, že odmítají uznat Izrael jako židovský stát. Proč asi?
Je dobře, že Netanjahu tento aspekt blízkovýchodní krize Američanům u obrazovek připomněl. Neméně důležité je, aby totéž zaznělo i v českém mediálním prostředí, jehož konzumenti jsou masírováni jednostranným pohledem na tamní situaci.
PTEJME SE A POROVNÁVEJME
Izraelská přítomnost na Západním břehu je okolním světem vnímána jako okupace; Izrael je definován jako okupační moc. Taktéž tomu bylo do roku 2005, pokud jde o Pásma Gazy.
Zůstaňme jen u Západního břehu a položme si otázku, komu patřilo toto území před izraelskou přítomností, tedy před červenem 1967. Jordánsku. A jak se k němu Jordánsko dostalo? Inu, světe div se – jeho obsazením ve válečném konfliktu (1948/1949), kdy se ze Zajordánska stalo Jordánsko.
Další otázka tedy zní: Když byl Západní břeh, tehdy ovšem nazývaný Předjordánsko, nedílná to součást britské mandátní Palestiny (do roku 1948), obsazen Zajordánskem a posléze k němu připojen, následovala masivní a desetiletí trvající propagandistická antijordánská kampaň hlásající, že Jordánsko je okupant a mělo by se ze Západního břehu stáhnout?
Nikoli!
Věci se mají tak, že kdyby Arabové v čele s Násirem nevyprovokovali třetí arabsko-izraelskou válku (1967), byl by Západní břeh dodnes součástí jordánské monarchie a o žádné okupaci bychom neslyšeli.
Další otázka: Když v roce 1964 vznikla Organizace pro osvobození Palestiny, byl Západní břeh součástí Jordánska a Pásmo Gazy bylo spravováno Egyptem. Chtěli snad palestinští Arabové „osvobodit“ Palestinu od Jordánska a Egypta a na tomto teritoriu zřídit svůj stát?
Nikoli!
„Osvobození“ Palestiny se nevztahovalo na Jordánsko a Egypt, nýbrž na tu její část,v níž byl zřízen Stát Izrael, o jehož likvidaci Arabům šlo.
Nyní porovnejme: Když Západní břeh obsadili ve vítězné válce s Araby Izraelci, neslyšíme od té doby, a letos tomu bude už půl století, jinou interpretaci, než tu „okupační“: Izrael je okupantem a musí se stáhnout. Jak to, že jsme předtím dvě desetiletí (1948-1967) nebyli masírováni tvrzením, že Zajordánsko je okupantem,a znovu okupantem a ničím jiným než okupantem Západního břehu, a proto se musí z tohoto území Palestiny stáhnout do svých hranic za řekou Jordánem. (Později se skutečné "stáhlo", ale pod vlivem vývoje událostí – v principu ze stejných důvodů, proč se nacistické Německo „stáhlo“ na konci WWII ze sudetských oblastí Československa.)
Čeho jsme tedy svědky? Do nebe volající licoměrnosti a skandálního používání dvojího metru.
Totéž se týká Jeruzaléma. Kdyby se v první arabsko-izraelské válce nepodařilo Židům udržet alespoň západní část metropole a zajordánská Arabská legie kromě Starého města obsadila Jeruzalém celý, také bychom slyšeli celých dvacet let (1948-1967) tak intenzivní povyk, že Jordánci nemají v (západním) Jeruzalémě co pohledávat?
Nyní ovšem slyšíme dnes a denně, že Izraelci nemají co pohledávat v Jeruzalémě východním, protože tato část metropole Svaté země je předurčena být hlavním městem budoucího Státu Palestina. Platilo by ale ve výše zmíněném hypotetickém příkladu, že by se Jordánci měli stáhnout ze západního Jeruzaléma, neboť ten je předurčen být hlavním městem Státu Izrael?
Nikoli!
Opět se můžeme jen útrpně usmát a naplno si uvědomit, jak falešnou politiku svět vůči Izraeli uplatňuje (čest výjimkám!!!) a že platí stará rabínská moudrost: všechno je jinak. Neboť mezinárodní společenství po nás chce, abychom mu zhltli i s navijákem něco, co soudný člověk nikdy akceptovat nemůže: Jeruzalém, byť jen jeho západní část, jako izraelské hlavní město po desetiletí NE, ale východní část Jeruzaléma jako hlavní město Státu Palestina samozřejmě ANO.
Blázny si z nás dělají a je jen na nás, jestli si to necháme líbit.
•
... izraelský premiér Netanjahu jako host moderátorky Grety van Susterenové. (Zdroj: Web stanice)
... tvář US televizní novinářky a moderátorky Grety van Susterenové. (Zdroj: Web Comcast Corporation)
