Úterý 13/10 je den vzpomínky. Na velkou osobnost Británie, Evropy a svobodného světa. Na Margaret Thatcherovou.
Píšeme rok 2015 a baronka z Kestevenu by se dožila devadesáti let. Nedožité narozeniny „Železné lady“ jsou příležitostí věnovat jí alespoň zlomek osobního času. Týká se všech, kdo ji měli rádi, kdo se hlásí k jejímu odkazu. Patří k nim i autor těchto řádků.
Byla ve své době, spolu s Ronaldem Reaganem, naší nadějí. Majákem naděje v moři nesvobody. Dělala to, co jsme si mnozí přáli, aby Západ činil – jasnou a nekompromisní protisovětskou politiku. Tu do nástupu Gorbačova, přičemž za jeho éry se nenechala okouzlit jeho reformami ve stylu „mírného pokroku v mezích zákona“. Věděla, že komunismus je špatný zgruntu a z principu. Totéž jsme si mysleli mnozí zde, a proto jsme vnímali politický kurs dua Thatcherová – Reagan jako správný. Proto jsme jim věřili – a za sebe mohu říci, že mě nezklamali.
I to je důvod, proč dnes vzpomínám na baronku Thatcherovou s úctou a vděčností.
Imponovala mi ledasčím, není čas ani prostor a vlastně ani nutnost vše vyjmenovávat. Dnes bych chtěl vzpomenout jediné věci, za níž si ji nepřestanu cenit. Že nenechala obyvatele vzdálených Falklandských ostrovů „ve štychu“, napospas tehdejší argentinské juntě. Že podnikla úspěšnou vojenskou operaci (ta měla samozřejmě své oběti – není skutečné války bez obětí), kterou obyvatelům ostrovů ukázala, že mateřská země, byť se nachází „přes půl zeměkoule“ se jich dokáže silou zastat, dostanou-li se do nesnází. A agrese vůči nim, kterou na jaře 1982 podnikl argentinský vojenský režim, byla nesnáz jako Brno – pardon, jako Londýn a Buenos Aires dohromady.
Být obyvatelem Falklandských ostrovů, byl bych na to nadosmrti patřičně hrdý a minimálně dvakrát ročně, v den narození a úmrtí Margaret Thatcherové, bych na ni s láskou vzpomínal.
Ostatně – nejsem obyvatelem těchto jihoatlantických ostrovů, přesto na baronku vzpomínám s láskou.
Jak moc politik jejího formátu dnes chybí, uvědomujeme si den co den, víc a víc – zejména, máme-li oprávněný pocit, že svět kolem nás se zbláznil. Její velikost znovu a znovu vyniká ve srovnání s nemalou částí dnešních lídrů EU. Je to jen jeden díl z komplexu problémů naší doby, ale jak by asi Železná lady řešila uprchlickou krizi? I o tom můžeme v minutách vzpomínek podumat.
•
... Margaret Thatcherová, baronka z Kestevenu. Žena, které patří úcta.
... skromné místo posledního odpočinku v areálu Royal Hospital Chelsea v Londýně, jihovýchodně od Buckinghamského paláce, v blízkosti Temže.
