„Japonky žádají od vlády speciální zákon, který by je zbavil ´tyranie´ vysokých podpatků v zaměstnání,“ přečetl jsem si nedávno v Mladé frontě Dnes.
Příslušnou petici předloženou ministerstvu práce, píše se v článku, podepsalo během několik týdnů téměř dvacet tisíc lidí, a to nejen žen.
„Proč se nezkusit téhle únavné tyranie, po níž jsou nohy často z olova, zbavit?“, začínají si prý Japonky říkat. Nemusí jít ostatně jen o bolest – jedna moje známá, povoláním letuška, mi kdysi líčila, jak musí být v letadle mnohem dřív než cestující, kdy je na palubě ještě chladno, a přitom v lodičkách na vysokém podpatku, takže jí na nohy bývá hrozná zima.
Moje žena mne ubezpečuje, že to už dnes neplatí, ale co se týče nošení podobné obuvi na pracovišti, plně s protestujícími Japonkami souhlasí. „Ať ženy nosí lodičky, pokud to zaměstnavatel vyžaduje, nebo když prostě něco takového chtějí mít na nohou kvůli eleganci, ale ne na vysokém podpatku,“ říká.
Boty „na jehlách“ ovšem podle článku „neodmítají zdaleka všechny Japonky, mnohé rády obětují nějaký ten puchýř za obdivné pohledy“. Ano, přední česká sexuoložka Laura Janáčková dokonce v příloze o vztazích mužů a žen, která byla nedávno vložená do deníku MfD, označila takové lodičky za vrcholně erotické a věnovala jim celou jednu samostatnou kapitolu.
Nevím, jak je to u nás, ale docela by mne zajímalo, zda je víc těch dam, které kvůli „obdivným pohledům“ raději trpí, nebo těch, které by podobně jako jejich kolegyně v zemi vycházejícího slunce požadavek svých zaměstnavatelů „chodit na jehlách“ (pokud jsou tedy do toho v českých institucích a firmách vůbec nuceny) zakázaly. Takový poměr se asi nedá nějak exaktně zjistit, nicméně bych uvítal, kdyby mi alespoň některé čtenářky webové stránky www.idnes.cz/blogy sdělily svůj názor.
Autor článku v Mladé frontě dnes závěrem píše, že v Japonsku se každopádně začaly objevovat i první nesmělé výzvy, aby se ulevilo také mužům, netýkají se ovšem bot, nýbrž tmavých obleků, v nichž jsou v práci „celý den sešněrovaní“. Velká pravda, zejména pokud je tam teď takové vedro jako u nás, zejména bych však přinejmenším při podobných teplotách zrušil nošení kravat (jedním z důvodů, proč jsem se ostatně kdysi dávno po maturitě rozhodl pro žurnalistiku, byla skutečnost, že novináře povětšinou u krku nic neškrtí…).
Hned o dva dny později shodou okolností převzal dotyčný deník zprávu ČTK, jejíž titulek zní „Ženám jde práce méně od ruky, když jej jim v kanceláři zima“, ať již kvůli málo hřejícímu topení nebo v současné době aktuálnější příliš silně nastavené klimatizaci. Profesor ekonomie na Jihokalifornské univerzitě Tom Chang a Agne Kajackaitová z Berlínského sociologického střediska provedli experiment, při kterém posadili do místnosti 543 německých vysokoškoláků, píše se v textu, a nechali je vyplňovat testy při různé teplotě, konkrétně od 16 do 33 stupňů Celsia.
Při větším teple, jak pokus ukázal, si dívky si vedly lépe než chlapci jak v matematických, tak slovních úlohách, a to dokonce výrazněji lépe, uvedl Chang. Otázkou ovšem zůstává, zda při nižších teplotách náhodou nepodávali kvalitnější výkon zase muži; o tom se už článek nezmiňuje, ale pokud by tomu tak skutečně bylo, napadá mne jediné řešení - oddělené kanceláře pro každé pohlaví, a to třeba i v systému open space…
