Senátor Jan Veleba byl v pátek hostem moderátorky Heleny Šulcové v dopoledním Radiožurnálu a ta si nenechala ujít příležitost jak ho nenápadně označit za xenofoba.
Samotný rozhovor byl poměrně krátký a výstižný a nebohý senátor v dobré víře, že se zastane našeho prezidenta, byl dotlačen samotnou moderátorkou k obhajobě vlastních názorů a musel si trochu připadat jako u inkvizice, což bylo pro něj zcela jistě málo potěšující poznání.
A o co tedy šlo. Pan Veleba se vyjádřil ke slovům onoho vysokého představitele OSN – jordánského prince Zajd Raad Husajna, který byl do této chvíle pro našince neznámý. Ovšem po jeho exkluzivním vyjádření, k němuž mu dodala podklady jeho tisková mluvčí v ČR paní Šabatová, se tento pán dostal ve známost všem obyvatelům českých novinářských, politických či hejtfrýýý luhů či hájů.
Pan senátor vyjádřil v rozhovoru mimo jiné i myšlenku, že celé vyjádření onoho prince může být i ovlivněno jeho pravděpodobným muslimským vyznáním. Vydedukoval si to na základě jeho jména a země, ze které pochází. Zkrátka, že jakožto muslim má tendence se zastávat muslimů, stejně jako křesťan křesťanů či žid židů. Jak jsem psal výše, senátor vyjádřil více myšlenek, ale jelikož moderátorku moc podstatné věci zřejmě nezajímaly a žila naopak v zajetí svých vlastních myšlenek, tak si právě vydedukovala, že toto vyjádření pana Veleby je stěžejní a zde ho může krásně chytnout za slovo a trochu podusit. A ve chvíli, kdy se cítila, že je na koni, který právě překonal Velký Taxisův příkop, položila nic netušícímu bodrému senátorovi tento dotaz: „Pane Senátore, uznáte, že když poukazujete na muslimské vyznání představitele OSN, že to může znít xenofobně? “
V tu chvíli jsem nevěděl, zda je tento dotaz k smíchu či pláči. Pokud už i myšlenka, že muslim má blíže k muslimovi, díky jeho víře je podle moderátorky xenofobní, nebo že daný představitel tím mohl být ovlivněn, z důvodu, kde žije, pak už tedy můžeme za xenofobii považovat snad úplně všechno.
Když to převedu do Evropy, pak by za xenofobní myšlení, dle paní moderátorky, mohla být považována má dedukce, že jistý pan Henrik Henriksson žijící ve Stockholmu, či Laszló Szabó z okolí Debrecínu, mají bližší vztah a sympatie ke křesťanským rodinám Olsonovým či Kovácsovým, kteří se přestěhovali do Japonska, než k japonskému císaři Akihitovi.
Ano, mohlo by se namítnout, že moderátorka pana senátora za xenofoba neoznačila, pouze se dotázala, ovšem docela dvojsečně a pokud ne záměrně, pak tedy proč? Stejně by se dalo namítnout i k dedukci pana Veleby či mé, že jde o náboženské předsudky, což vlastně splňuje definici xenofobie. Jak princ z Jordánska by klidně mohl být křesťanem, tak rodiny z Evropy by mohly býti šintoisté či budhisté, to opravdu není úplně vyloučeno.
A zde bude asi ten hlavní problém. Šlo jen o logické posouzení situace za použití selského rozumu, které se ovšem neslučuje s přesným a korektním dodržováním definice slov, která musí být striktně a precizně vyjádřena a která mají jistí politici a novináři přesně ohraničena.
A v tomto úzkém ohraničeném pruhu definic a korektnosti není bohužel místo pro logiku a jisté pochopení či nadhled a proto se pak lehce stane, že nejenom pan Veleba či pan prezident může být označen za xenofoba, ale v podstatě se tak může onálepkovat úplně každý, kdo se danému novináři nebude líbit a ten ho pak může v libovolné chvíli chytit za slovo.
Ono totiž, jak předvedla nejen tato moderátorka, nejde tolik o obsah, ale o to ukázat, kdo je ten špatný a xenofobní a využít k tomu i v podstatě nepodstatnou část rozhovoru.
Ale jak pan Veleba na závěr rozhovoru poznamenal, když to otočíme, pak klidně může být za xenofoba označen i sám zmíněný představitel OSN princ jordánský Husajn.
Tak snad se nám ta xenofobie nevymkne z rukou.
zde odkaz na rozhovor, který začíná od 12. minuty http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3497804
