Populismus jako novinářský cejch pro vyvolené.

Česká média mají poslední dobou tendenci přiřazovat k některým politickým stranám či konkrétním politikům přívlastek populistický. Ale některým stranám, je bohužel tato značka neprávem odepřena.

Takový pan Okamura, profesor Konvička či prezident Zeman tuto populistickou nálepku dostávají stejně často, jako Ježíšek dopisy v prosincových dnech.  Docela souhlasím s tímto označením, vždyť být populárním politikem je snaha každého politika.

Ale docela mě mrzí, že ty naše média zapomínají i na ostatní politiky a jejich partaje, které by si to stejným právem také zasloužily.

Považte takovou TOP 09, která tak populisticky bojuje za pravý a čistý 17. listopad a neustále poukazuje na odkaz Václava Havla. Vždyť na tyhle témata mladí studenti tolik slyší. Také bych neměl zapomínat na kampaň prezidentskou, kdy placky s punkerem Schwarzenbergem měly zcela krásný populistický efekt na mládež, která chtěla být „in“. Dále snaha sbližovat se s USA, je tak silně populistická, že spousty Čechů, co mají stejnou myšlenku a chtějí být s velkým bratrem zpoza oceánu na věky věků ruku v ruce, tak TOPce rádi naslouchají a následují myšlenky jejich představitelů.

Nesmíme opomenout Zelené.  Jejich snahy zachránit každého uprchlíka za každou cenu, stejně jako strom či žábu, jsou také populismem. Spousta humanistů a lidí se sluncem v duši na tyto myšlenky také slyší.  A co teprve populistický názor členky Zelených, spisovatelky Petry Hůlové, která na půdě knihovny Václava Havla, podpořila myšlenku omezení volebního práva na základě znalostního testu.  Kolik chytrých a vzdělaných lidí tímto může dostat na svou stranu. Přeci myšlenka, že hloupí lidé by nemohli jít k volbám je tak lákavá, že to musí některým vzdělaným elitám v uších libě rezonovat.

A co KDU-ČSL  a jejich podpora rodin a církví? To je přece populistické heslo mířící do mnoha zdí kostelů a jiných místností, kde je vyobrazen Bůh.  Spousty rodin a mnoho věřících ocení, když budou mít v politice stranu, která bude propagovat i tyto hodnoty.   

A v poslední řadě nesmíme zapomenout na momentálně nejvíce populistické strany v naší zemi. Takový předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, tak obratně populisticky bruslí mezi Bruselem a Prahou, že se snaží nabrat hlasy zároveň u podporovatelů Evropské Unie, tak i u jejich odpůrců. Každým dnem nám předvádí mistrné úskoky, kdy jeden den má obavy z xenofobních nálad a druhý den varuje před přílišnou politickou korektností. Balancuje na hraně svých možností a snaží se populisticky chytat voliče ze všech stran a k tomu mu pomáhají z každé strany ministři Chovanec či Dientsbier.

Samozřejmě to samé platí i pro hnutí ANO, kdy pan Babiš zčista jasna populisticky odmítá kvóty, chce podávat žalobu na EU, vystupuje čím dál razantněji proti uprchlíkům a na druhé straně jeho ministr Pelikán by rád přijmul co nejvíce uprchlíků a populisticky podporuje zastánce migrantů. Nesmíme také zapomenout na euro komisařku Jourovou, či euro profíka Teličku, kteří populisticky sbírají body u zastánců Evropského parlamentu.

Bez populismu to prostě nejde. Pokud se chce nějaká strana dostat do sněmovny, tak musí zaujmout docela velké množství voličů. A každý volič slyší na něco jiného. A nakonec stejně každý volič, který jde k volbám, podlehne jistému druhu populismu té strany, kterou volil. Nepodlehnout, znamená jít nevolit.  Ale nevolit se zase nazývá nezodpovědností – aspoň tak nám to tvrdí média.

Stejně jako nám tvrdí, že volit určité populistické strany je podlehnutí populismu a v  případě jiných stran je to použití vlastního rozumu a akt zodpovědnosti.  Ale to je zkrátka hloupost, kterou se nám média snaží určovat názor.  Každý hlas vhozený do volební urny je akt zodpovědnosti a zároveň podlehnutím sympatiím, k danému politikovi. A na tom přeci není nic špatného. Tak proč to účelové nálepkování ze strany médií?

Proto by bylo fér, tu nálepku populismu nepoužívat, nebo ji příště nálepkovat ke každé straně, ať se náhodou někdo necítí ukřivděn. Ale to bych možná chtěl po některých novinářích moc.  Vždyť oni jsou přeci ti nositelé aktu zodpovědnosti a musí nás vést po té správně cestě a každou špatnou odbočku nám označí jako populistickou.

Tak jen pozor, aby se nám z té obavy před populismem, nestal korektní fanatismus.