“Dělník bulváru“ Lukáš Dolanský fascinován USA.

Události komentáře se při rozhovoru  Lukáše Dolanského s hejtmanem Haškem proměnily v komedii s nádechem bulvární frašky.

Pokud nějaký divák občas čte časopisy Rytmus života, Aha či jiné, nebo je pravidelným konzumentem televizního pořadu TOP STAR magazín, pak si musel při včerejším sledování pořadu Události komentáře spokojeně poklepávat nohou.

Na veřejnoprávní televizi se totiž řešila fotografie celebrity Michala Haška. Moderátor Dolanský z ní byl paf a neustále se kolem ní neodbytně mlsně motal, jako vosa, když zmerčí kelímek s kofolou.  Ovšem otravnou vosu můžete odehnat, popřípadě plácnout, panu Dolanskému se však za jeho žihadelní styl dokonce platí.

Ono postavit pilotní téma veřejnoprávního pořadu, na nějaké bezvýznamné fotografii, kde se navíc vyskytovali motorkáři, kteří legálně překročili hranice Schengenu, tudíž jistě o žádné vrahy, teroristy či hledané kriminálníky nešlo, to chce hodně odvahy a hlavně hroší kůže.

Přitom se během dne nabídly i mnohem důležitější témata, které se týkají občanů ČR a které by jistě diváky zajímaly více, než bulvární téma, s kým je hejtman Hašek na fotce.  Ovšem platy hasičů, důchody pro horníky, nebo vetovaný školský zákon, to není to pravé pro pana Dolanského.  Pana moderátora zajímala jen a pouze jedna fotka a hlavně také to, co si o tom myslí v Americe.

Pan moderátor tímto posunul své novinářské umění ještě o stupeň dál. Jeho hlavní disciplínou totiž bylo to, že se ani tak neptal na názor hostů, ale spíše sděloval názory své. Nyní tedy už ani nedá na své názory, ale na ty americké.  Zkrátka co hlásá USA je pro tohoto moderátora určující a přes to nejede vlak. Trochu to připomíná časy minulé, kdy to co hlásila Moskva, bylo písmo svaté a vybraní moderátoři se předháněli v angažovanosti a jako věrní psíci soutěžili, kdo z nich přinese tu největší kostičku.

Chápu, že pan moderátor může mít pro USA slabost, konec konců v 90. letech tam studoval na vysoké škole v Pensylvánii. Amerika ho učarovala, stejně jako zpěváka Kollera očarovaly americké kytary vyrobené v Číně, nebo jako třeba učarovala Lenku Dusilovou Čína, když se stala tváří jejich mobilního telefonu.  Každý má rád nějakou zemi a není na tom nic špatného. Klidně ať si třeba pan Dolanský nosí v listopadu na Den díkůvzdání do práce na svačinu stehno z pečeného krocana, či dýňový koláč. Klidně ať si 4. července v Den nezávislosti povleče doma peřiny cíchami z pruhů a hvězd a skočí do nich v pyžamu s trikolórou, ale jako veřejnoprávní moderátor by mohl své sympatie omezovat a zkoušet přemýšlet, co skutečně zajímá českého diváka.

Pokud se v té chvíli díval na ČT i americký velvyslanec Schapiro, musel mít z otázek pana Dolanského povznášející a jemně dráždivý požitek, podobně jako otec Kondelík nad polévkou s játrovými knedlíčky s kořenitou vůní štiplavého česneku.  To, co mu předvedl pan Dolanský, nebyly jen obyčejné otázky, to byl koncert, báseň, to byla idyla v rámci večerního odpočinku.

Pro českého diváka to ovšem byl jen přehled fabulací, domněnek a vzájemného překřikování, nad tématem jedné fotografie. Pan Dolanský se opravdu snažil velmi horlivě, až mu z toho na čele vyskočily jiskřivé krůpěje potu, ale jediné čeho docílil, bylo to, že se člověk dozvěděl, nebo vlastně ani nedozvěděl, s kým byl hejtman na hřbitově.

Příště tedy očekávám od “dělníka bulváru“ pana Dolanského pilotní reportáž o tom, který politik chodí v neděli do kostela a v jakém doprovodu.  Jen běda, zda to bude kostel pravoslavný.