Těmito slovy jsem včera večer odpověděl přitelkyni na dotaz „jak se cítím?", poté co mi sdělila, že tento víkend na mne nebude mít čas.
Přede mnou dva krásné dny, kdy mohu opět udělat kus další práce na rekonstrukci domu. Nebo se naskýtá možnost se na všechno vykašlat a vyrazit do světa.
Nabízí se otázka: Co je lepší?
Být za vzorného (blba), který si dokáže většinu práce udělat, sedřít se jako ono boží hovádko. Večer padnout a pochopitelně si neužít. Maximálně večer, spíš ráno, vyslechnout po telefonu jak jsme šikovní. - Což my moc dobře víme.
Nebo oslovit některou z kamarádek a kapku si vyhodit z kopýtka. Večer být sice taky strhán, ale mít pocity kinga. Druhý den vyslechnout jací jsou chlapi ubohá hovada a kdo ví co ještě.
Je sobota, téměř poledne. Tvrdnu doma a píšu tenhle blog.
Všechny kamarádky jsou (jako naschvál) vzorné manželky / přítelkyně / družky / matky / a svět přede mnou zabouchl vrata. Za chvíli budu jako doga. Večer padnu totálně vyčerpán s pocitem, že jsem si užil. Ráno v telefonu uslyším, že jsem prase a proč ta dlažba kolem krbu stále není položena.
Tímto chci poslat varování všem mladým klukům ve věku od 18 do sta let, aby si předem (důkladně) rozmysleli a zvážili, kam složí hlavu, aby o ni za krátko nepřišli (jako já).
Přeji krásný víkend.
P.S.
Pamatujte. Nic není nikdy tak horké, jak na první pohled vypadá. Přece holkám neuděláme radost, když jim dáme najevo, že se bez nich neobejdeme - juch.
