Každý rok, přesně v době zahájení školního roku, si velice rád připomínám „filmy pro pamětníky“ podle knih Jaroslava Žáka,Škola základ života!(1938) a Cesta do hlubin študákovy duše(1939). Ačkoli jsou oba filmy tematicky zaměřeny na školní prostředí, mnohé z příhod, které Žák zpracoval, toto prostředí přesahují. Určitě si z filmu Škola základ života!vzpomenete na tenisový "match", kde se jednotliví kantoři předhánějí v servilitě vůči panu řediteli a jeho choti, a pak vám je docela jasné, proč titíž učitelé, kteří se snaží vlichotit do přízně pana ředitele tak okatě favorizují šplhouna Krhnounka, který v podstatě dělá totéž vůči nim. Ve druhém filmu pak tuto roli třídního „lichotníka“ hraje šplhoun Mazánek.
To byl výborný match pane řediteli
Nebudu asi daleko od pravdy, když každou politickou stranu, starou či nově vzniklou, připodobním ke školní třídě. Mám však dojem, že v současných politických stranách začíná ubývat Jindrů Benetků[1] a naopak přibývat Krhounků a Mazánků.[2] Zejména pro nově vznikající politické strany by potenciálně zvyšující se počet šplhounů měl být varovným příkladem. Nicméně se obávám, že strany (hnutí), které se dneska prezentují jako alternativa ke stávajícímu politickému „mainstreamu“, jsou alternativou jenom zdánlivou a dříve či později se stanou těmi, které dnes kritizují. Voliči jsou pak v roli diváků filmu, kteří pouze sledují servilitu v pomyslném politickém utkání takřka v přímém přenosu. Koneckonců je to jen hra, ve které má volič, do doby než vhodí do volební urny hlasovací lístek, nabýt dojmu, že to on je v roli pana ředitele či pana učitele, kterému je nadbíháno.
U nově vzniklých stran či hnutí je ovšem prostor pro Krhounky a Mazánky mnohem větší. Politický program těchto hnutí, který připomíná koláž, sestavenou z lidové naštvanosti jenom zastírá chybějící ucelenou představu o budoucím směřování české politiky. Vzpomeňte si, jak se v předvolebním boji VV či Top 09 chlubily tím, že si chodí pro rozumy do hospod a dost možná to po tom také tak v české politice vypadalo. Dost možná, že to je právě ten moment, kdy strana (či hnutí) v zápalu boje o voličskou přízeň zapomene na to, že „ti, kteří vás dneska volí, vás zítra budou chtít věšet.“ Krhounkové a Mazánkové jsou pak obvykle první, kteří principy a ideje strany (hnutí) zradí.
Krhounek a Mazánek není jenom postavičkou z filmu (knížek) a nenalezneme ho jenom v české politice. Tito lidé byli, jsou a budou součástí celé společnosti. Zatímco filmová třída si s Krhounkem a Mazánkem dokázala poradit (vyloučit je z kolektivu), česká společnost nic takového zatím nedokáže. Nebo se snad pletu?
[1] Hrdina filmu Škola základ života! talentovaného studenta, který otevřeně ve své slohové práci kritizuje učitele a vedení školy, za což se mu dostane vyloučení.
[2] Ostatně postavička šplhouna ve spojitosti se školním prostředím je velmi oblíbená. Za všechny jmenujme legendárního Hujera z filmu Marečku podejte mi pero.
