Vliv unijní legislativy na vnitrostátní legislativu (Komentář)
Na vliv EU na vnitrostátní legislativu se před časem ve svém analytickém článku pro časopis Právník zaměřil Robert Zbíral.[1] V úvodu své práce, k níž se budu v průběhu tohoto článku stále vracet, si Zbíral pokládá (podle mého soudu centrální) otázku: „Nakolik členský stát EU zůstává ještě státem v tradičním slova smyslu a nakolik je již pouhým vykonavatelem unijní vůle?“[2] V odpovědi na tuto otázku Zbíral sahá k části projevu, který dne 6. července 1988 pronesl na půdě Evropského parlamentu předseda Evropské komise Jacques Delors. Český autor akcentuje tu část projevu předsedy EK, ve které hovoří o tom, že za deset let bude 80 % legislativy (výslovně zmiňuje oblasti hospodářství, daní a sociálních věcí) odvozeno z Evropského společenství. Jakkoli můžeme procentuální vyjádření brát jako ukázku klasického velikášství, které často slýcháme v projevech unijních představitelů i nyní, všímá si Zbíral toho, jak je ona pomyslná osmdesátiprocentní hranice v Delorsem stanovených oblastech překračována. Na konci svého článku však dochází k tomu, že ona osmdesátiprocentní hranice je pouhým mýtem, i když nevylučuje fakt, že zákonodárci jsou některými unijními (jak sám Zbíral uvádí) „impulsy“ omezováni. My se naopak domníváme, že Zbíralův poznatek spíše dokládá nepřehlednost evropské legislativy, protože ve skutečnosti nelze na jedné straně zjistit přesné procentní vyjádření[3] vlivu unijní legislativy (totiž některé prvky unijní legislativy je formulováno jako doporučení[4]) a na straně druhé je evidentní, že je tento vliv nezanedbatelný. Co je však neoddiskutovatelné, je počet rozšiřujících se oblastí, do kterých unijní legislativa proniká a kde vyvíjí tlaky na centralizační rozhodnutí, které zcela bojkotují specifičnost těchto oblastí s ohledem na charakter domácí legislativy. Tady někde hledejme kořeny nesmyslných rozhodnutí, které se bez debat dotýkají každého z nás. Právě onen rozšiřující se okruh oblastí, v nichž si EU nárokuje řízení formou legislativních nařízení, někdy i vyhláškami majícími přednostní právo vůči domácí legislativě, je alarmující.[5] Toto prorůstání do různých oblastí fungování nelze přijímat s otevřenou náručí a s příliš optimistickými (až možná naivními) představami o pospolité evropské (lépe však řečeno unijní) jednotě. Právě motiv pospolitosti často slouží k obhajobě centralizace, k níž teď v EU dochází a jejímž důsledkem je zpožděné působení evropské legislativy, neschopnost (nebo snad nevůle) informovat veřejnost o důležitých legislativníc krocích. Většina euroidealistů, která si ztěžuje na malý zájem o EU ze stran evropské veřejnosti, si neuvědomuje, že právě tento nezájem není ničím jiným než důsledkem a nikoli příčinou (na jedné straně nekomunikace unijních úřadů, na straně druhé zatěžující byrokracie). Nedivme se, že potom současní Evropané upadají do pasivity, protože být aktivní, znamená v Unii utkávat se s fanatickou obhajobou unijního byrokratismu, který už dávno nemá racionální jádro.
V EU jsme se zatím zmohli jen na tvrzení, že stále probíhá krize. Co je tedy současná (už dávno ne jen ekonomická) krize? Je to krize jedné ideji, která stojí na tom, že budoucí mír a prosperitu kontinentu (potažmo celého světa) lze zajistit skrze nadnárodní celky s hustou institucionální sítí. Realita je trochu odlišná, velké státy už dávno nechrání ty malé[6] a současná Unie se stává tím, čím byly i předcházející historické nadnárodní celky. Je nefalšovaným „žalářem národů“, který umožňuje prosadit se jen těm silným na úkor těch slabých. Být v dnešní Unii ve středu (což je podle prounijních politiků jediná cesta budoucí existence Unie), se podobá kosmonautovi, který se svou lodí míří do jádra Slunce a stále se ještě utvrzuje v tom, že není tak horko.
Ze Zbíralova zkoumání vyplývá, že největší nepoměr mezi počtem předpisů vydaných v EU a v ČR ve prospěch EU byl mezi léty 2006 – 2009 a činil právě oněch Delorsem předpovídaných 80 %. [7] Jak ale sám k tomuto přístupu tvrdí: „Metody uvedeného pojetí nejsou příliš vhodné k vyvozování objektivních závěrů, neboť prosté porovnávání legislativní produkce na úrovni EU a členských států je přeci jen příliš hrubým nástrojem a i s ohledem na charakter jednotlivých aktů připomíná míchání hrušek s jablky.“[8] Myslíme si proto, že bychom se měli soustředit na výsledky takovéto implementace unijní legislativy a na dopad, který na jednotlivé oblasti má. I zde se ovšem musíme mít na pozoru před banalizující rétorikou pro-unijních institucí. Nelze si představit instituci, která přizná, že implementovaná pravidla jsou neúspěšná a nedosahují kýžených cílů, místo toho, se Unie naučila užívat rétoriku, kterou jsme byli zvyklí slýchávat za minulého režimu a kterou bychom mohli karikovat větou: „Věci sice nejdou podle našich představ, ale plníme plán na 105 %. Suma sumárum, i eurooptimisté (tak nazývám ty, kteří i přes krizi, která v EU panuje, brání její současnou podobu) přiznávají, že stát pozvolna přichází o poslední zbytky možnosti rozhodovat sám o sobě, dokonce to někteří z nich vítají (snad právě neschopni si připustit dnes už mrtvou myšlenku o všelidském sbratření a síti nadnárodních organizací, které budou garanty světového míry a prosperity). Téma implementace unijních pravidel do právních řádů bude vždycky spíše bojem emocionálního rázu, fakticky její negativní vliv lze ilustrovat na hodnocení jejích dopadů, které ovšem budou pro možnou podobu budoucího evropského společenství muset být viděny realisticky a nikoli idealisticky, jak jsme často dnes svědky. EU by se v současné době měla zaměřit především sama na sebe, tj. měla by začít reflektovat už dále neúnosnou míru legislativních dokumentů, které na její půdě vznikají[9] a měla by zvážit jejich efektivitu, případně hledat optimální přístup legislativního procesu, který bude v sobě odrážet i moment měření efektivních dopadů jednotlivých legislativních dokumentů, pokud možno ještě před jejich schválením. Bohužel se však obávám, že současná EU není těchto kroků už nadále schopna.
[1] Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11, č. 150/ 2011, str. 1049 – 1076. Článek je dostupný i online http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PF-katedry/politologie/Analyza_unijnich_impulsu_na_vnitrostatni_legislativu_final.pdf
[2] Cit. Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11, č. 150/ 2011, str. 1049. (autor v textu hovoří o datu projevu 4. července a v poznámce projev datuje do 6. července.
[3] I čísla, která uvádí ve své práci Zbíral (z roku 2010), je třeba brát s rezervou. Je také otázkou, zda vůbec nebýt k nějakému číselnému vyjádření skeptický. Nakonec i sama EU si dokáže dost úspěšně zahrávat s čísly, stejně tak jako si objednat studii, která by potvrzovala, že je vliv nařízení EU na legislativu jednotlivých členských států zanedbatelný (jak to dělá i v jiných oblastech), a která by byla velmi optimistická do budoucna. To ovšem nezmenšuje krizi, kterou současná podoba EU zažívá a jejíž příčiny lze mimo jiné hledat i v této sebe-iluzivní banalizaci vážné situace. Zjednodušeně to lze vyjádřit heslem: „Tvařme se, že problémy neexistují“ (anebo formou různých proevropských fondů si zaplatit to přesvědčení, že problémy existují a že se na jejich řešení vynakládá nějaká (co na tom, že zdánlivá) energie. Navíc záleží na zvoleném přístupu k výpočtu. Velmi obezřetný bych byl u studií, které se už v úvodu hlásí k tomu, že jsou podpořeny z unijních finančních prostředků.
[4] To však nevylučuje jisté formy tlaku na právní systémy členských států. Sám Zbíral přiznává, že „dosavadní diskuse by neměla zastřít fakt, že hodnocení míry dopadu unijní legislativy na členské státy nikdy nebude schopno popsat obraz vlivu EU v jeho úplnosti. Jen do jisté míry (….)“ Cit. dle Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11, č. 150/ 2011, str. 1074.
[5] I proto nesdílíme optimistický postoj autora článku Pozitivní vliv práva Evropské unie na český právní řád (viz http://www.epravo.cz/top/clanky/pozitivni-vliv-prava-evropske-unie-na-cesky-pravni-rad-56659.html) O spíše emotivním než racionálním charakteru článku budiž důkazem poslední jeho věta, ve které se objevuje Monnetovo tvrzení, že „není jiná budoucnost pro Evropu, než Evropská unie“ (cit z http://www.epravo.cz/top/clanky/pozitivni-vliv-prava-evropske-unie-na-cesky-pravni-rad-56659.html). Vývoj však ukazuje, že tato (sama o sobě) optimistická Monnetova teze dostává bizardní nádech – tedy není horší budoucnosti pro Evropu, než Evropská unie. V budoucnosti se totiž jeví, jako nejúčinnější spíše volné svazky společenství, které nejsou řízeny centrálně a které své členy neomezují byrokratickými nařízeními. Nelze také souhlasit s autorovým příliš naivním tvrzením, že právě z důvodu (nezastavitelné) globalizace spatřuji členství malých nevýznamných států v nadnárodním celku jako nevyhnutelný prostředek k jejich přežití a schopnosti vzdorovat rozmachu světových vůdčích mocností. Ať se již tato cesta zdá jakkoliv neschůdná pro překážky nacionalistického cítění jednotlivce a strachu ze změny (obzvláště tyto přirozené obavy z odklonu od zažitých konvencí jsou vlastní každému člověku a pramení z vrozené pohodlnosti a nechuti opustit zaběhlou rutinu všedních dnů), považuji ji za nevyhnutelnou.“ (viz http://www.epravo.cz/top/clanky/pozitivni-vliv-prava-evropske-unie-na-cesky-pravni-rad-56659.html) Právě v dnešních dnech se totiž ukazuje opak, totiž, že právě ony malé bezvýznamné státy EU jsou jejím působením nejohroženějšími. Tedy, že jsou jenom pěšáky v šachové partii, která se hraje uvnitř nadnárodních celků.
[6] Spíše jsou pro ně lukrativním trhem a mají tendence k nim přistupovat s kolonialistickou rétorikou, kterou si v historii osvojily.
[7] V roce 2007 se jednalo o 80,6 % (bez zemědělství).
[8] Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11, č. 150/ 2011, str. 1070. Podtrženo autorem tohoto článku.
[9] Mnohdy jen proto, aby byly tyto dokumenty napsány, nebo aby byla (navenek) vykázána nějaká činnost.
Pavel Lopušník
Zvítězili v Británii extrémisté? (Komentář)
„Británie už zkrátka není taková, jaká kdysi bývala,“ povzdechne si anglický lord a usrkne si trochu Sherry, jejíž chuť mu alespoň na okamžik připomene zlaté časy britského impéria. To lordovo povzdychnutí je ovšem třeba chápat v širších souvislostech. V intencích knihy The Broken Compass britského novináře Petera Hitchense lze tvrdit, že nejenom v Británii, ale v celé EU sílí hlasy hodnotově zmateného liberalismu, ve své podstatě podporujícího vše protizápadní, vytvářející identitu pseudo-evropskou (jak nazvat uměle vytvářenou identitu občana EU, jež je prezentována jako identita „evropské tradice“), která jenom demaskuje svůj globalizační charakter. Tento nový trend, jehož pilíře tvoří multikulturalismus, gender, zelená politika a co nejširším způsobem definovaná oblast lidských práv, se pomalu stává kánonem, relativizujícím hranice mezi pravolevým (konzervativním a liberálním) politickým spektrem, mezi západem a východem. Nejenom Británie v takto nastaveném prostředí relativizující původní evropské (rozuměj především západní) hodnoty ztrácí svou tvář. V souvislosti s tímto trendem se objevuje ještě jeden jev, který demaskuje ušlechtilost tohoto hodnotově vyprázdněného liberalismu. Ti, kteří nás ještě včera utvrzovali v demokratičnost svých idejí a v mírovou podstatu liberální koncepce mezinárodního prostředí, dnes každého, kdo nesouhlasí, automaticky označí za extrémistu, nacistu, xenofoba, nacionalistu, populisty či člena krajní pravice bez nároků na vyjasnění těchto termínů a argumentaci důvodu jejich užití.
Pavel Lopušník
Symbolem letošních voleb do EP je chybějící velké téma (Komentář)
Média se v několika dalších dnech po oficiálním zveřejnění výsledků do EP jistě budou předhánět v politologických analýzách nízké volební účasti v České republice (i když nejenom u nás). Příčin může být samozřejmě více, ale tou jednou (jak se domnívám snad i hlavní), na které se už nyní shodnou média a politologové napříč různými názorovými směry, je chybějící zásadní (unijní) téma (či témata). Pozn.: Komentář publikován ještě před sdělením oficiálních výsledků. Budu se také zaměřovat primárně na příčiny nízké volební účasti v ČR, i když budou určité momenty platné i pro jiné členské státy s nízkou volební účastí.
Pavel Lopušník
Zamyšlení nad pomazánkovým máslem (Polemika s L. Rakušanovou)
Novinářka Ludmila Rakušanová se ve svém sobotníku, v aktuálním (papírovém) víkendovém vydání regionálních Deníků pozastavuje nad letošními volbami do EP a svůj článek věnuje národním zájmům (sobotník nese název Vážené a milé Národní Zájmy). V jednom místě nalézáme tuto větu: „Anebo další příklad: v čím zájmu je asi boj o to, aby výrobek, předstírající v názvu něco, co v něm není, směl i nadále klamat spotřebitele, když ne v zájmu firmy, která ho vyrábí a má zadarmo reklamu?“ Nevím, zda- li novinářka nepochopila podstatu oné nepřímo zmiňované reklamní kampaně, nebo úmyslně její sdělení dezinterpretuje a bagatelizuje, snad kvůli svému sluníčkovému pohledu na EU. „Pes je zakopán“ jinde a problém je přeci jen vážnější.
Pavel Lopušník
Volby do EP nejsou evropskými volbami (Komentář)
Veřejnoprávní média, konkrétně Česká televize, už spustila informační blok, který nazvala Evropské volby (viz např. podmínky k vysílání http://www.ceskatelevize.cz/ct24/evropske-volby/268359-evropske-volby-ct-zverejnila-pravidla-vysilani/). Nevím do jaké míry neúmyslně či úmyslně mystifikuje diváky, když v nich vytváří pocit, že volby do Evropského parlamentu (dále EP) jsou volbami, které mají rozhodnout o budoucnosti celého evropského kontinentu. Česká televize však není sama, která tento mylný název používá. Spojení Evropské volby naleznete buď v titulcích a rubrikách na zpravodajských portálech, či na webech oficiálně propagujících EU. Volné (a často záměrné) zaměňování termínu Evropa a Evropská Unie se velmi často objevuje v oficiální proslovech a prohlášení čelních představitelů Evropské Unie.
Pavel Lopušník
Polemika s Ivanem Bartošem
Tento článek reaguje na páteční rozhovor s předsedou České pirátské strany Ivanem Bartošem v rámci předvolebního vysílání na ČT24. Na tento rozhovor naleznete odkaz v následujícím textu, který je polemikou s tezemi, které zde Bartoš nastínil. Důvod, proč se k tomuto rozhovoru vracím, je stále přetrvávající (a s prominutím až naivní) přesvědčení o možném reformování stávajícího stavu EU. Jako alternativu k tomuto přesvědčení nabízím úvahu o přehodnocení současného stavu Unie a o hledání jiných forem společenství evropských států, kterou vyslovím až na konci tohoto článku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Řidič Porsche srazil ve Vysočanech ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražských Vysočanech sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
Prodej bytu 2+1, 65 m2, Vodňany, ul. Výstavní
Výstavní, Vodňany - Vodňany II, okres Strakonice
2 699 000 Kč
- Počet článků 85
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 905x