Některá česká média nedávno kritizovala medializaci Breivikova případu. Jestli zprávy o něm sledujete pozorně, určitě vás zaráží jedna jeho vlastnost, kterou si jen pozvolna uvědomují i sami Norové. Jak to, že v centru celého případu stojí vrah a nikdo se zatím nezmiňuje o konrétních obětech? Je to snad ono pověstné „velké finále“, které si pro nás připravuje obžaloba, nebo se soud pomalu mění v „One Man show“? Česká média by ale sama měla raději mlčet, protože pokud jste si dnes pustili internet, jako první na vás "vyskočil" článek nejmenovaného českého portálu o odzbrojujícím Breivikově úsměvu (pozn. já bych spíše řekl šklebu, ale užívám termín, který uvádí onen nejmenovaný český portál).
Je to vlastně paradox dnešní doby, že se pachatelům trestných činů dostává větší mediální pozornosti než obětem a pozůstalým. Jakoby oběti (a jejich příbuzní) byly součástí té neforemné masy, která často stojí mimo soudní proces. V případu s Breivikem dochází k velmi účinné masivní manipulaci. Vrah, který drze všechno přiznává, snažící se vyvolat dojem absolutní suverénnosti a působit tak na podobně labilní jedince. Nechci zde předbíhat, ale ať už dopadne soud v Norsku jakkoli, velmi brzy se objeví celá řada jeho následovníků, pro které bude ta demonstrativní drzost, kterou obviněný předvádí, symbolem boje se systémem. Je to odporné, zvrácené a vlastně i bizardní. Nebránil bych se silným slovům, a hovořil bycho o znásilňování demokracie apod. Jedním dechem však dodávám, že se na bizardnosti procesu spolupodílejí média, která ho představují jako soud se symbolem zla. Média všude na světě jsou fascinována zlem, nebo abych byl přesný, jeho demonstrací. Vždyť vražda, znásilnění, ozbrojená loupež prodávají informace lépe, než záchrana tonoucího, nebo uzdravování se těžce nemocné holčičky. Člověk si pak pokládá jednu podstatnou otázku: „Proč být v dnešním světě slušný?“
V Breivikově případu je centrem pozornosti vrah, který svým vystupování pracuje s emocemi zúčastněných i nezúčastněných. Média se tak jako u každého šťourají v jeho minulosti, ale to, co zatím čteme nebo slyšíme, vytváří dojem, že se snaží omlouvat jeho činy, jakoby šlo o nového Josefa K., hrdinu Kafkova románu. Ta mediální fascinace zlem, které se projevuje násilím, je absurdní a šílená. Vždyť by přeci média měla stát na opačné straně, anebo zachovávat objektivitu. Nic z toho se neděje a budou-li norská média o objektivitě hovořit (dříve či později budou muset vysvětlit, proč je tento proces tak medializován) přemýšlivý člověk jim nemůže uvěřit. Ta sebestřednou a arogance s jakou Breivik vystupuje v soudní síni, média děsí i baví zároveň. Je jako hrdina nějakého soudního dramatu, které aktuálně probíhá, a média nás "usazují" do pomyslného kina, kde v roli diváků přihlížíme příběhu, který má globální působnost. Je to celosvětová show, jejímž hlavním hrdinou je psychopat, jenž manipuluje se svým publikem pomocí zvrácené ideologie. On sám sebe docela určitě vidí jako novodobého Sókrata, který si dobře promýšlí svou řeč, s vědomím, že bude stejně odsouzen, ale právě tím se zapíše do historie. Zatímco Sókratovy úmysly byly čisté, Breivikova manipulativní hra je nebezpečná.
Jeden z účastníků řízení Tomas Idreboe se na sociální síti prořekl, že by si Breivik zasloužil trest smrti a byl ihned odvolán. Bohužel se obávám, že ta mediální taškařice je tak daleko, že by trest smrti hlavní postavě tohoto případu jenom pomohl. Není mu dopřáno nejvíce právě toho, oč usiluje? Není v centru dění právě proto, že předvádí hru jedince, obětující se ideologii, které věří. Jeho proces ukazuje, jak křehká je demokracie a jak těžké je ji chránit. Ať už případ dopadne jakkoli nebude spravedlivý. Pro pozůstalé bude jakýkoli trest pro člověka, který jim vzal jejich milované, nedostatečný, Breivik sám si pro sebe přeje trest, kterým by mohl demonstrovat neschopnost evropské justice a ohavnost západního světa, kterou tak z duše nenávidí. A média? Ta tak jako tak mají svůj příběh, který má svého hrdinu a je pořádně dramatický.
Na případu je hrozivé zjištění, že se příště může stát kdekoli v Evropě. Breivik svým vystupováním a norská justice svou bezmocností dávají tušit, jaký budou mít tyto potenciální případy průběh. Média se pak zase jako supi sletí na výživnou mršinu a kdesi hodně daleko bude velmi tenoučce slyšet nářek obětí, těch na které se už dnes vlivem Breivikova divadla pomalu zapomíná. Asi to naše civilizace dotáhla tak daleko, že práva dnes mají pouze živí.
