Jmenoval se Standa, na příjmení už si nepamatuju. Byl to ten největší sígr ze školy a učitelé i rodiče nám zakazovali se s ním bavit. Standa, možná natruc těm zákazům, byl naším hrdinou. Co na tom, že malé prvňáčky okrádal o svačiny, že šikanoval slabší. Pro nás byl symbolem revolty vůči dospělým, kteří našemu světu (jehož hranice tvořila první cigareta, paňák tvrdého alkoholu, vypitý kdesi potají a první nesmělé vztahy s něžným pohlavím) vůbec nerozuměli. Standa byl naším hrdinou až do doby, kdy na něj praskl jeden velký průšvih, kdy si ho, společně s jeho kumpány odvedla policie. Ovšem ani tehdy nám nikomu nedocházelo, že ti dospělí, mohou mít sem tam pravdu, a že nás ta naše touha po revoltě mohla přivést do pěkné šlamastyky.
Kdo velmi pečlivě sledoval různé diskuse ještě před vypuknutím voleb, nutně musel mít pocit, že zejména v řečech voličů levice se komunisté proměňovaly v bájné hrdiny, ne vzdáleně podobné blanickým rytířům, kteří ihned a jednou pro vždy zatočí s aktuálními problémy této země, které jsou podle této skupiny způsobeny pravicí. Jak jsem psal již několikrát, toto tvrzení poněkud zanedbává fakt celospolečenské zodpovědnosti.[1] Pokud ještě dnes lze mezi lidmi zaslechnout hesla typu „kdo nekrade, okrádá rodinu“, nelze vinu svalovat jen a pouze na politickou reprezentaci, ale je třeba se zamyslet nad celospolečenskou situací a společenskou odpovědností. Ačkoli diskuse obecně, myslím zejména ty internetové, nelze považovat za reprezentativní, ukazuje se, že tito lidé volící stranu, která se vlastně nikdy nedistancovala od své totalitní minulosti (kterou si většina současných voličů navíc idealizuje), ve volebních místnostech převažovali (soudě dle předběžných výsledků). Tak nějak mě napadá heslo, hanba národu, který udělá tutéž chybu dvakrát a ještě je na tu chybu svým způsobem pyšný. Než mi v následující diskusi začnete nadávat (to je takový hezký český, obecný zvyk, nepřemýšlet a urážet, podotýkám, že od voličů komunistické strany urážky svým způsobem očekávám, nicméně podotýkám, že tyto urážky se mě nemohou dotknout, neb myslím a pak konám, i když o tom můžete směle pochybovat, což je asi to jediné, co se proti tomu dá dělat - řečeno slovy "klasika")[2], nechte si pár měsíců odstup a tento článek si přečtěte ještě jednou, abyste vše, co je tu řečeno pochopili v souvislostech, které jak se obávám, vidí nyní jen málokdo. Myslím si totiž, že za aktuální volbu totiž už zase v budoucnu nikdo neponese zodpovědnost.[3] Různá fóra tak za čas zase zaplní nadávání na aktuální poměry[4] a různé více či méně bizardní návrhy na jejich rychlé vyřešení. Jestlipak si někdo vzpomene na páteční a dnešní volební den? Nejsem asi sám, kdo s udivením sleduje, jak je krajským volbám automaticky přiřazována větší hodnota, než jakou ve skutečnosti mají.[5] Mimochodem tak tomu bylo dávno před jejich vypuknutím, už v rámci politických kampaní zejména opozičních stran.
Prozatímní výsledky aktuálních voleb jsou de facto produktem chybějící demokratické[6] alternativy[7] a chybějících osobností, které by vstup do politiky nepoznamenal. Současné volby jsou tedy jen dalším aktem střídajících se půtek mezi koalicí a opozicí (ať už jsou v těchto rolích zastoupeny pravicové či levicové strany[8]), je to tedy vlastně legitimní přitakání občanů České republiky žabomyším válkám, odehrávajícími se v malém, politickém rybníčku, které nikomu neprospívají a je to koneckonců sám občan, kdo jimi v konečném důsledku bývá nejvíce zasažen. Nejsem si jistý, zda si tento fakt dostatečně uvědomuje. Totiž až se zase budou konat demonstrace,[9] a na různých fórech a blozích bude docházet k ostrým výměnám názorů nad aktuálně panujícími poměry, budu jedním z těch, který bude vědět, že takovýto stav, je daní, příliš vysokou daní, za jednu velkou klukovinu.
P.S. Než mě tady opět někdo začne urážet za neobjektivitu (ostatně objektivita jen tak mimochodem neexistuje, vždy nějakým způsobem interpretujeme[10] skutečnost a je na čtenáři jestli tuto interpretaci přijme či odmítne), podotýkám, že jsem se v článku nikoho nezastával,[11] nikomu nenadržoval. Opačné tvrzení je jenom dezinterpretací mých slov a podsouvání mi něčeho, co jsem zde nenapsal, co jsem zde nevyslovil.
[1] Podotýkám, že současné krajské (senátní úmyslně prozatím nezmiňuji) volby ukazují, že skutečně nejsou pro Čechy zodpovědným aktem, k němuž se přistupuje s vidinou budoucnosti, ale aktem „dětinského“ trucu. Nebo si voliči skutečně důkladně prostudovali volební programy jednotlivých stran? Nebo prostě jen uvěřili slibům a po pár měsících je čeká prozření?
[2] Ostatně v dějinách máme nemálo novinářů a myslitelů, které aktuální československá či česká veřejnost nechápala a odsuzovala, i když se později ukázalo, že v jejich myšlenkách a článcích byla alespoň malá špetka racionální předvídavosti.
[3] Jako tomu bylo už u předcházejících voleb.
[4] Obávám se, že častější budou příspěvky těch, kteří k letošním volbám nešli. Druhou skupinu, jak už to bývá, budou na těchto fórech tvořit zklamaní voliči, kteří od těchto voleb očekávali mnohem víc.
[5] Ostatně reklamní bilboardy levicových stran jakoby docela zapomněly na fakt, že v krajských volbách by se měla řešit převážně krajská témata, nikoli ta celostátní a v souvislosti s tím, se nabízí otázka, zda strany tato krajská témata vůbec vzaly na vědomí, zda krajské volby nebyly pro opoziční strany pouze lacinou záminkou ke změně celostátních poměrů. Ostatně, zdá se, že občané asi už zapomněli, jak se v jejich krajích doposud hospodařilo, jinak si neumím vysvětlit faktické ne-změnu poměrů v některých z nich.
[6] Věřte nebo ne, demokracie skutečně funguje a to v evropských státech, o kterých se momentálně otevřeně nemluví.
[7] Stejně tak se domnívám i celospolečenské demokratické diskuse. Totiž ať už levicová či pravicová vláda s občany komunikovala až v době před volbami, je škoda, že na to voliči dost často zapomínají.
[8] Tohle dělení (pravicová, levicová) se mi zdá v českém politickém prostředí poněkud iluzorní a je zpochybňováno i v zahraniční teoretické literatuře (např. Norberto Bobbio: Pravice a levice, CDK, Brno 2003).
[9] Naivní je ten, kdo si myslí, že aktuální problémy vyřeší jedna strana. Spíše se obávám, že problémů spíše přibude (to je můj názor, s nímž nemusíte souhlasit).
[10] Tj. subjektivizujeme
[11] Jednotlivce ani strany.
